Každé dědictví podléhá zdanění, stejně tak i každý dar. Stát si z každého dědictví nebo daru vezme určitý podíl – daň. Dědické a darovací daně patří mezi ty, o kterých se vede již dlouhou dobu diskuse, že by se měli zrušit. Jejich výběr je totiž dražší, než příjmy z nich.
Dědická daň
Stát si z majetku zemřelého, který zdědí jeho dědicové vezme svůj podíl. Dědickou daň platí pozůstalí, respektive ti, kteří byli zahrnuti do dědického řízení. Nárok na dědictví nabývají dědicové v den smrti zemřelého. Dědictví se řídí podle občanského zákoníku.
Dědicové se dělí do několika skupin a dědí podle toho, jestli ve skupině na nimi byl dědic anebo ne. Jestliže zemřelý po sobě nezanechal žádné potomky nebo manžela, dědí jeho sourozenci, případně rodiče apod.
Jestliže je dědiců více, každý platí daň z nabyté věci nebo finanční částky. Dohled nad rozdělením dědictví má notář, jehož odměna se stanovuje zákonem a musí ji dědicové rovněž uhradit.
Darovací daň
Při jakémkoliv darování, ať už peněz nebo majetku, je nutné zaplatit darovací daň. Ta se počítá z hodnoty darované věci nebo finanční částky. Poplatníkem darovací dani je vždy obdarovaný. Pokud však obdarovaný neuhradí finančnímu úřadu darovací daň, spadá povinnost na dárce. V případě, že danou věc nabude více lidí, platí každý z nich darovací daň podle hodnoty jejich podílu.