Evropa má problém s budoucností. Populace starého kontinentu vymírá. Národní penzijní systémy čekají reformy.
Evropské státy se finančně vysilují na průběžných důchodových systémech. Cestou z této pasti je postupná transformace národních důchodových systémů, které se musejí vyrovnat s úbytkem ekonomicky aktivních účastníků a s nárůstem seniorů, kteří ve stáří stráví delší dobu.
Svízelnou situací, zvláště postkomunistických států, je i myšlenkový mem lidí, že se o ně stát postará od kolébky ke hrobu. Tato idea je krásná, avšak fiskální výhled budoucnosti se od myšlenky radikálně odklání.
Určitou výhodou je, že penzijní past má časový zámek, takže se na budoucnost lze připravit s dostatečným předstihem.
Penzijní modely používané v Evropě a ve vyspělých zemích světa se dají rozdělit na dva druhy. Prvním z nich je německý penzijní model a druhým pak anglosaský. Jak názvy vypovídají, používá se německý model především v kontinentální Evropě a anglosaský všude tam, které mají návaznost na Velkou Británii.
Německý penzijní model
Německý penzijní model zavedl kancléř Otto von Bismarck ve druhé polovina 19. století. Původní předpoklad byl, že lidé ve stáří budou mít zajištěnou stejnou životní úroveň jako během svého pracovního života. V tomto modelu chybí hledisko solidarity. V praxi to znamenalo, že ti, kteří neměli během života dostatečné příjmy nedostali ze „státního“ prakticky nic.
„Anglosaský“ penzijní model
Druhý model vychází z předpokladu, že lidé mají nárok na takový důchod, který odpovídá jejich předchozím příjmům. Používá se ve Velké Británii, Nizozemí nebo ve skandinávských státech.
Nejlepší penzijní systémy světa
Každoročně probíhá soutěž o nejlepší penzijní systémy. Hodnotitelem je australská společnost Melbourne Mercer Global, která ve svém Penzijním Indexu srovnává několik důchodových systémů ročně.
V roce 2012 se do srovnání dostalo 18 zemí. První místo v této komparaci podle tří základních kritérií přiměřenosti, udržitelnosti a integrity získalo Dánsko. O rok dříve vyhrálo Nizozemsko.
Dlouhodobou trvalkou je například Švédsko. Tato skandinávská země se v posledních několika letech umisťuje vždy okolo čtvrtého místa. Nutno dodat, že nejde o globální srovnání, neboť se samotná analýza zaměřuje jen na zlomek zemí, které jsou na světě.
Jak to funguje v Dánsku
Dánský penzijní systém je třípilířový. První pilíř je financován z daní. Důchod z prvního pilíře se stanovuje na základě průměrné čisté mzdy z privátní sféry. Jde o rovnou dávku. Druhý a třetí pilíř využívají čtyři pětiny zaměstnanců. Do druhého pilíře odvádějí zaměstnanci příspěvky ze své mzdy. Zaměstnanci v privátní sféře přispívají do druhého pilíře 12 procent ze svého platu, pracovníky z korporátní sféry pak 15 procent. Příspěvky se dělí podle toho, jestli odvod hradí zaměstnanec nebo zaměstnavatele. Jednu třetinu výše odvodu hradí zaměstnance, dvě třetiny pak zaměstnavatel.
Pro výplatu řádného starobního důchodu je nutné dosáhnout věku 65 let a splnit dobu 40 let pojištění. Důchodový věk pozvolna roste a měl by se usadit na 67 letech. Pozitivem dánského penzijního systému je, že životní úroveň Dánů odcházejících do penze příliš neklesá, neboť náhradový poměr (rozdíl mezi původní mzdou a starobním důchodem) není příliš vysoký. Ze zemí OECD mají Dánové dokonce nejvyšší náhradový poměr.