reklama

Jak investovat do „druhého bydlení“?

redakce dne 24. 06. 2013 - 00:00

Pozvolna se objevuje nový trend, kdy se movitější investoři poohlížejí po zhodnocení peněz formou investic do nemovitostí.
 

S poklesem hodnoty nemovitostí před několika lety se v západních zemích, ale i u nás objevil trend, kdy se zámožnější lidé začaly odklánět od ukládání peněz do bank. Za tímto chováním stojí především krach zahraničních bank a obava klientů o své peníze. Proto začaly movitější vrstvy odkládat volné finanční prostředky do nemovitostí, mezi které patří byty, domy a pozemky.

Dlouhodobě je přitom prokázáno, že v dobách největších hospodářských krizí patří pozemky právě do skupiny, jejichž hodnota odolává nejvíce. Hodně záleží i na tom, jaké parcely a polnosti vlastníte, ale obecně lze tvrdit, že udrží hodnotu investice i přes působení inflace. Někdy cena půdy ještě roste.

Přeje doba k pořízení druhé nemovitosti, kterou budete držet coby investici? Od roku 2008 dosud klesla hodnota realit o osm procent. to je pro investory dostatečně silná motivace.

Druhý byt na pronájem

Koupit byt a těžit z pronájmu nepatří mezi nejnovější myšlenky. Masově se tento nápad dostal do myslí lidí v době, kdy začaly banky v tuzemsku nabízet hypoteční úvěry. Tehdy někteří jedinci dokázali koupit byt na hypotéku a zároveň ho pronajímat a umořovat hypotéku penězi získaného z nájmu. Tento způsob vydělávání peněz s odloženým užitkem v průběhu času začal zvolna upadat, neboť banky nechtěli půjčovat jen „zlatokopům“, kteří neměli na splátky, ale sázeli na peníze přijaté od nájemníků na hrazení úroků a jistiny.

Nyní se do hry vkládají ti, kteří již jednu hypotéku splatili a nechtějí odkládat peníze na spořicí účet či je investovat. Případně již takto činí, ale nechtějí mít příliš velký finanční majetek. Chtějí raději držet něco hmotného a z čeho by mohl plynout další příjem, který se označuje jako pasivní.

Druhý byt, nižší LTV

S pořízením druhého bytu, ve kterém dlužník nebude bydlet, není tak jednoduché jako dříve. Finanční domy nemilují riziko (pokud nejde o investiční banky, které jím přímo žijí) a chtějí po svých dlužnících určitou stabilitu. Banky tak předpokládají, že kdyby se dlužník dostal do finančních potíží a nemohl nadále splácet hypotéku, raději oželí ztrátu „investičního bytu“ a nechá ho bance, aby jím vyrovnala vzájemné závazky.

Primárním přáním banky však není dělat realitního makléře, nýbrž poskytovat peníze a získávat za ně odpovídající odměnu. Často se tak zájemci o druhý byt musí spokojit s nižší mírou LTV (Loan to Value, poměr výše hypotečního úvěru k ceně nemovitosti). S podobnými podmínkami se lze již nějaký čas setkat například u hypoték na rekreační nemovitosti, mezi které patří chaty a víkendové chalupy.