reklama

Jak je to s pracovní flexibilitou a mobilitou zaměstnanců?

redakce dne 01. 04. 2011 - 00:00

V pracovních inzerátech často naleznete, že zaměstnavatelé požadují flexibilní zaměstnance a mobilní zaměstnance. Je výhodné být flexibilní? Anebo je to v práci spíše na obtíž, která se časem vymstí všem „motivovaným“ lidským zdrojům?

Ruku na srdce by si měl položit každý, kdo pracuje jen kvůli penězům. Podle našeho odhadu by tomu tak mělo být u většiny zaměstnanců. Být přehnaně motivovaný může být někdy na škodu, neboť dochází ke zneužití, kterého se zaměstnavatelé na svých podřízených velice rádi dopouštějí.

Flexibilita vs mobilita

Být flexibilní znamená, že vyjdete vstříc svému zaměstnavateli a dokážete pracovat například i po pracovní době, po večerech nebo o víkendech. Mobilita naopak charakterizuje vaší ochotu za prací dojíždět anebo se za ní odstěhovat.

Zaměstnanci by se měli mít na pozoru před takovými zaměstnavateli, u kterých je normální pracovat mimo určenou pracovní dobu a mimo pracoviště sjednané v pracovní smlouvě. Šéfové firem tak sází zejména na strach lidí z možného propuštění právě z důvodu, že by nesplnili některý z požadavku nadřízených. Přesčasová práce často není finančně kompenzována.

I když je podle našeho mínění zákoník práce nereformovaná socialistická norma, která stojí před kompletní revizí, je právě strach pracujících z propuštění a hrozící nezaměstnanosti veliký. Toho si jsou zaměstnavatelé vědomi, takže jejich zájmem je co nejvíce práce za co nejméně peněz. Jinak si stojí lidé pracující na živnostenský list coby osoby samostatně výdělečně činné. Mezi nimi je řada vysokoškolsky vzdělaných lidí. Jde vesměs o práci snů, tj. třeba v oborech jakými jsou žurnalistika, programování, střední a vyšší management, konzultanti. Tito lidé se neváhají vzdát některých sociálních a pracovních výhod, které by jim jinak zaručoval zákoník práce.

Mobilita zaměstnanců

Ochota českých zaměstnanců dojíždět za prací anebo se dokonce za ní odstěhovat je stále ještě na samém počátku. Mobilnější jsou v tomto ohledu mladší lidé, které většinou láká postavit se na vlastní nohy a zbavit se závislosti na svých rodičích. Naopak nejméně jsou ochotni za prací se přestěhovat lidé ve věku okolo 50 let.

Hlavním důvodem neochoty lidí stěhovat se za pracovním místem je zakořeněná v totalitní době, která u nás byla v letech 1948 až 1989. Tehdy stát centrálně řídil pracovní místa a každý tak mohl pracovat doslova v místě svého bydliště. Samozřejmě byly výjimky, jako třeba služba v ozbrojených složkách, ale to patřilo k této profesi.

Počítat tak s větší mobilitou pracujících bude ještě na dlouhou dobu spíše zbožným přáním než praktickým jevem, jako je to například ve Spojených státech.