Vejminky skončily spolu s dobou první republiky. Je možné oživit tuto „sociální“ službu, anebo jde o mrtvý model?
Do roku 1948 byl výměnek, jak se vejminku rovněž říká (stejně jako výminek, vejměník nebo vejminěk), patřil do běžných venkovských zvyklostí a povinností. Šlo o to, že hospodář odcházející na odpočinek předal statek svému nástupci, kterým nejčastěji byl syn nebo zeť. Ti ho za to nechali na statku dožít. Toto právo se vztahovalo i na hospodářovu manželku. Kromě střechy nad hlavou se nastupující hospodář a nový pán domu zavazoval zajistit svým rodičům důstojný zbytek života. Ten sestával v zajištění nezbytných životních služeb.
Vejminek kdysi
Výminek byl až do roku 1948 rozšířeným právem běžně uplatňovaný na vesnicích. Po roce 1948 byl zrušený uzákoněním národního pojištění, kterým byl vynuceně nahrazen.
Čtěte také: Než půjdete na penzi...
Výminky tak dlouhou dobu fungovaly jako jakýsi důchodový systém. Podmínkou byli potomci a dostatečná výchova, aby své nemohoucí rodiče nevyštípali z domu.
Původ slova vejminěk, výměnek pochází ze tvaru slovesa vymínit si. Nejčastěji šlo o právo na dožití na určitém místě s rentou a službami. Zdroj: Wikipedia.org
Potenciál pro výměnkáře
Největším potenciálem pro výměnkáře jsou vesnice a lidé, kteří mají velké nemovitosti. Jedno zda-li jde o vícegenerační dům. Může jít třeba i o byt s více pokoji, než ve kterých stačí bydlet průměrně početná rodina v počtu tří až pěti osob se dvěma dospělými a jedním a až třemi potomky.
Čtěte také: Co obnáší příprava na stáří?
Nepleťte si výminek s bydlením u maminky. Mama hotel, jak se této formě spolubydlení říká, je zcela odlišný model společného soužití, ve kterém se dospělý potomek ještě neosamostatnil a nevylétl z rodného hnízda.
Vejminěk naopak znamená, že se rodina sestěhuje k sobě. Jedno jestli mladí s dětmi využijí možnosti svých rodičů obývat s nimi jejich nemovitost. Častou variantou je přivedení maminky nebo tatínka jednoho z manželů, který předtím ovdověl. Zároveň není zapotřebí hledat pro seniora domov důchodu nebo pečovatelský dům. Buďto jde o příliš drahou záležitost anebo je to proti rodinnému přesvědčení.
Spolužití na vlastní nebezpečí
Péče o rodinné příslušníky během podzimu jejich života může být někdy dost krušná. Je proto si zavčasu uvědomit a přiznat si, že ne vždy mohou mladí lidé zajistit odpovídající péči o své rodiče. To se nemusí týkat jen osoby se sníženou pohyblivostí či trpící duševní chorobou. Při spolužití se staršími osobami mohou nastávat vypjaté mezní okamžiky, které vyplývají z třecích ploch odlišného způsobu života a generačního rozdílu.
Čtěte také: Hospic vyprovází člověka na jeho poslední cestě