Položili jsme si řečnickou otázku, jak velký dluh může dlužníkovi přivodit pád do dluhové spirály. Odpověď není tak přímočará.
Tip: Čtenáře tohoto článku dále zajímá jak zvýšit příjmy, jak se popasovat s dluhy anebo kolik lidí čerpá sociální dávky.
Nelze souhlasit s laickým tvrzením, že čím větší dluh, tím rychlejší cesta do již zmíněné dluhové spirály. To by znamenalo jediné. Každý kdo má hypotéční úvěr a má potíže s jeho splácením by se ocitl v rizikové skupině. Do ní patří především dlužníci, kteří se zadlužili ne kvůli pořízení vlastního bydlení, nýbrž třeba jen proto, aby si vzali úvěr na spotřební věci nebo dovolenou. Mezi oběma skupinami dlužníků je velký rozdíl.
Je nutno rovněž zmínit definici dluhové spirály. Ta nastává tehdy, má-li jedinec více půjček jejichž splátky ho zatěžují natolik nadměrně, že je není schopen splácet. Splátky některých úvěrů tak nabírají zpoždění, což je lepší případ. Horší situace nastává tehdy, když dlužník přestává splácet veškeré úvěry a nekomunikuje s věřiteli, či se před nimi nechává zapírat. Třetí situací je, když se dlužník rozhodne splácet úvěry prostřednictvím jiných úvěrů. Tomuto způsobu splácení se říká vytloukání úvěru úvěrem a je odvozeno od přísloví „vytloukání klínu klínem“. Veškeré popisované situace nejsou žádoucí a neprospívají jak věřitelům, kteří časem přikročí k radikálnějším řešením, tak ani dlužníkům.
Vymáhání nevymahatelných dluhů
Věřitelé mají několik možností, jak se dostat ke svým penězům. Jednání v rukavičkách připomíná snaha se telefonicky spojit s dlužníkem a vymoci z něho půjčené peníze relativně „příjemnou“ cestou pro obě strany. Případně na řadu nastupují doporučená psaní a dopisy s různými barevnými pruhy.
Když ani to nepomůže, může věřitel přikročit k profesionální správě vymáhání dluhu, kdy specializovaná společnost pošle za dlužníkem své „hochy“. V této etapě vymáhání závazků se hraje především na psychiku dlužníka. Když ani to nepomůže, přichází na řadu exekutor. Mezi jednotlivými uvedenými kroky proudí nejméně směrem k dlužníkovi neustálý tok žádostí o kontakt a vyřešení dluhového problému.
Krátká cesta na dno
Nyní se dostáváme k výši dluhů, které mohou pro dlužníka znamenat finanční pád, potažmo osobní bankrot jako jednu z posledních možností. Do finančních potíží může dostat dlužníka málo. Stačí se jednou či několikrát zpozdit se splátkou úvěru, případě přestat splácet půjčku. To však není stále to hlavní. Rozdíl je v příjmech těch, kteří si pořizují malé a velké dluhy.
Malé a velké dluhy
Velkými dluhy máme na mysli hypotéku, úvěry na bydlení, leasing na osobní automobil. Zkrátka takové, kde si věřitel pohlídá bonitu budoucího dlužníka a pokusí se zajistit úvěr nemovitostí nebo jinou zástavou či ručitelem. Zato u malých úvěrů je situace odlišná. Do tohoto „pytle“ patří malé půjčky před výplatou, spotřebitelské úvěry v řádech desítek či nižších stovek tisíc korun, jenž nevyžadují žádné další zajištění v podobě ručení nebo zástavy.
Záleží i na tom, máte-li například půjčky ve výši sto tisíc korun a plat deset tisíc korun čistého anebo trojnásobek. Příjmům samozřejmě odpovídají i životní náklady. Člověk s vyšším příjmem a nižším dluhem by měl být více schopen splatit své závazky.
Rychlejší cesta do dluhů je v případě dlužníka, který se předluží nevýhodnými úvěry, které mohou dosahovat relativně nízkých objemů.
Těžko půjčí banka šestimístnou částku někomu, kdo nemá stálý příjem, případně dosahuje nízkých příjmů na úrovni minimální mzdy.
Do těžkostí se dostávají zejména ti s nižšími příjmy, lidé bez finanční rezervy, kteří navíc ztratí zaměstnání, případně jiný zdroj pravidelných příjmů. Podobný osud může potkat i slušně vydělávající osobu. V tomto případě bude hrát do karet rovněž to, jakým způsobem bude řešit případnou situaci. Jestli se zakuklí jako larva motýla anebo bude aktivně kontaktovat věřitele s žádostmi o odložení splátek nebo nastavení splátkového kalendáře.