reklama

Družstevní záložna nebo banka? Tři základní rozdíly

redakce dne 25. 10. 2011 - 00:00

Dokážete vyjmenovat heslovitě tři základní rozdíly mezi družstevní záložnou a bankou? My ano. Ona slova současně vyjadřují obavy lidí z kampeliček a jejich podnikání. Co se však pod pojmy nedůvěra, bankovní licence a omezenost produktové nabídky skrývá? Pokusili jsme se stručně odpovědět.

Za prvé musíme napsat, že naší redakci jsou družstevní záložny velmi blízké. Líbí se nám jejich byznys model, který přikazuje, že mohou přijímat vklady a poskytovat úvěry, které musí být kryty nemovitostmi. Za druhé pak to, že každým rokem zkrachuje nejméně jedna záložna, které Česká národní banka (ČNB) odejme „kampeličkovskou“ licenci. A konečně za třetí. Plno lidí z kampeliček nemá pojem kampelička ráda. František Cyril Kampelík by byl zřejmě rád, že na jeho počest byl nazván celý spořitelní systém. Zle by se však díval na každého, komu se nelíbí pojmenování na jeho počest. Čtěte také: Roste význam družstevních záložen jako alternativa bank

Nedůvěra: Bankroty záložen

Družstevních záložen vzniklo v průběhu 90. let minulého století plno. Nejvíce jich bylo v roce 1999 a to 127, alespoň podle zprávy České národní banky, která dohlíží na finanční trh. Během následujících několika let se počet záložen notně zredukoval. Z maxima 127 v roce 1999 se jich do roku 2007 udrželo jen 19.

Počet družstevních záložen

Rok Počet záložen
1996 45
1997 66
1998 76
1999 127
2000 73
2001 55
2002 46
2003 42
2004 33
2007 19
2008 17
2009 17
2010 14
2011 14

Zdroj: Česká národní banka; Zpracování: investia.cz

Vysoký počet záložen byl dán rovněž tím, že nebylo příliš těžké je založit. Stačil základní kapitál ve výši půl milionu korun a kampelička byla na světě. Pozdější zpřísnění podmínek, kdy se na hospodaření družstevních záložen detailněji zaměřila ČNB bylo prospěšné, ale přišlo příliš pozdě. Zvýšení základního kapitálu na současných 35 milionů korun už zabránilo účelovému zakládání záložen. Čtěte také: Termínované vklady v českých družstevních záložnách

Na tomto místě je potřeba se ještě ohlédnout směrem k bankám. Zatímco družstevní záložny začaly houfně krachovat po roce 2000 a způsobily nedůvěru klientů vůči tomuto typu finanční instituce, ani banky na tom nebyly o nic lépe. Vinou špatné legislativy, jež platila v průběhu 90. let 20. století, bylo možné si brát neúměrně vysoké úvěry na špatně ohodnocený majetek. Úvěry přitom samotní podnikatelé ani firmy nespláceli, či je dokonce ani neplánovali splácet.

Zatímco bankám pomohl stát, aby špatné období špatného hospodaření překonaly, kampeličkám se příliš nepomáhalo. Vklady poškozeným klientům záložen vyplácel Fond pojištění vkladů. Na rozdíl od bank však záložny houfně krachovaly, zatímco banky své bolestné období vesměs překonaly. Klienti tak v rámci systému notně migrovali. Kampeličky nebyly zachraňovány jako tomu bylo u bank. V bankovní terminologii jde o častý jev, kdy stát pomůže bankám, aby nezkolaboval bankovní systém a tím pádem i národní hospodářství. Čtěte také: Nebojte se kampeliček, nabízejí vysoké výnosy

Bankovní licence a omezenost služeb

Banku a družstevní záložnu z pohledu dohledu, který vykonává centrální banka, nic neodlišuje. ČNB dohlíží na oba typy subjektů stejně. Oba typy institucí musejí předkládat detailní zprávy o svém hospodaření. Liší se však jak základním kapitálem, tak i rozsahem poskytování finančních služeb. Zatímco banky musejí mít právní subjektivitu jako akciová společnost se základním kapitálem 500 milionů korun, záložnám stačí složit 35 milionů korun. Právní subjektivita je družstvo. To může podle obchodního zákoníku založit pět fyzických osob – družstevníků anebo dvě právnické osoby.

Velký rozdíl je i v poskytování finančních služeb. Družstevní záložny mohou přijímat vklady a poskytovat úvěry. Půjčky však musí být kryté realitní zástavou. Banky mohou půjčovat peníze aniž by potřebovaly záruku v podobě ručení nemovitostí. Další rozdíl je i v dalších finančních produktech jako jsou investiční nebo pojišťovací produkty. Banky je nabízet mohou, záložny nikoliv. Proto nikdy družstevní záložny nemohou nabídnout strukturované termínované vklady jako je tomu u bank. Čtěte také: Termínované vklady na pět způsobů

Náročnější administrativa a poplatky

Jestliže se chcete stát klientem kterékoliv družstevní záložny, je nutné být současně i jejím družstevníkem. Záložny tento administrativní proces zvládají na jedničku. Členy družstva se stáváte vesměs okamžitě. Například zakládání osobního účtu podepíšete kromě smlouvy o zřízení účtu i písemnou přihlášku. Kromě toho vás čeká uhrazení dvou poplatků a to vstupního a členského vkladu. Jejich výše je v kompetenci každé záložny. Například v rámci Moravského Peněžního Ústavu je vstupní poplatek sto korun a členský poplatek 1000 Kč.

Nabídka družstevních záložen se tak omezuje v rámci depozit na osobní a spořicí účty, termínované vklady a vkladní knížky. Těch je však mezi kampeličkami pomálu. Pestrou nabídku skrývají spořicí produkty, jmenovitě spořicí účty a termínované vklady. V této oblasti se dají nalézt skutečné spořicí skvosty se zajímavou úrokovou sazbou. Čtěte také: Pětiprocentní úrok nabízí jen Artesa, slušná čtyři procenta další čtyři kampeličky

Kampeličky se tak bankám snaží konkurovat především vyšší úrokovou sazbou. Nevýhodou je nedávná historie jejich hromadného pádu, který mají lidé dosud v živé paměti. Z toho pramení i fakt, že klienti se kampeličkám příliš nehrnou. Na samý závěr je nutné dodat, že veškeré vklady v družstevních záložnách jsou pojištěné až do částky 100 tisíc eur a jejího ekvivalentu, což je po přepočtu 2,49 milionu korun (dle ČNB k 24. 10. 2011 bylo podle směnného kurzu jedno euro za 24,985 Kč). Čtěte také: Krach banky nebude lidi tolik bolet