Platební karta se v posledních deseti letech stala pro většinu majitelů bankovních účtů klíčovým prostředkem, jak se dostat ke svým penězům. Platební kartu může získat každý, kdo si založí bankovní účet. Nárok na ní má však i ten, který si pořídí předplacenou kartu, aniž by musel účtem disponovat. S držením jakékoli karty hrozí i její případné zneužití. Vyplatí se proto držet se pokynů banky nebo karetních asociací a nevystavovat platební karty zbytečnému riziku zneužití nebo pokusu o její padělání.
Zneužití platebních karet
Platební karty se dají zneužít několika způsoby. Jestliže pachatel zná číslo PIN, může vybírat peníze v bankomatech anebo platbami u obchodníků v kamenných obchodech. I bez znalosti PINu může dojít ke zneužití platební karty. Stačí k tomu samotná karta.
Řada transakcí, které probíhají na internetu vyžaduje vyplnění čísla karty z přední strany, poté trojmístného „pinu“, který je vytištěn na rubové straně karty. V neposlední řadě je nutné ještě doplnit platnost karty a případně i její typ (zda-li jde například o VISA nebo o MasterCard). Veškeré informace nutné pro transakce má karta vytištěné nebo vyražené přímo na sobě.
Vydavatelé platebních karet
Platební karty vydávají banky anebo družstevní záložny. Jedná se nejčastěji o platební karty amerických karetních společností jako je například VISA, MasterCard, American Express, Dinners Club, Discover Financial nebo japonského JCB Card.
Platební karty se dělí podle několika hledisek. Mezi ně patří typ provedení karty (embosované, elektronické nebo virtuální karty), dále pak podle jejich zabezpečení (karty s magnetickým proužkem, čipové karty, hybridní a bezkontaktní karty). Posledním hlediskem dělení platebních karet je podle metody vyúčtování platebních transakcí (debetní, kreditní, charge karty a karty předplacené).
Karty podle typu provedení
Embosované karty mají na lícní straně vystouplé, tzv. reliéfní písmo, se kterými se lze platit v příručních čtečkách, kterým se laicky říká žehlička, odborně pak imprintery
Elektronické karty nemají vystouplé písmo. Jsou určené jen pro platby v platebních terminálech nebo imprinterech
Virtuální karty jsou karty, které nemají hmotnou podobu. Často se jimi platí v internetových obchodech. Oproti klasické kartě si ji může její majitel vytisknout, anebo získá potřebné informace prostřednictvím SMS zprávy případně v náhledu ve svém internetovém bankovnictví.
Bezpečnostní prvky karet
Magnetické karty jsou vybaveny magnetickým proužkem, který je umístěn na rubové straně platební karty. Čipové karty mají v sobě zataven čip. Magnetický proužek na čipových kartách není. V současné době jsou velice častě karty hybridní, které mají jak magnetický proužek, tak i čip. Bezkontaktní karta má v sobě nahranou technologii, která umožňuje provádět na dálku platební transakce.
Karty podle druhu zúčtování
Debetní karty jsou vydávány pouze k bankovním účtům. Průměrná zúčtovací doba mezi provedenou transakcí u obchodníka a zaznamenanou změnou v bankovním systému je v řádech několika dnů.
Kreditní karty umožňují majiteli této karty využít tzv. bezúročné období, které může být dlouhé až několik měsíců. Během této doby však musí jejich majitel vše uhradit. Jestliže nedojde k uhrazení dluhu, musí být uhrazena alespoň minimální splátku podle smlouvy, anebo požadovaný úrok. Kreditní karty vydávají banky pouze k úvěrovým účtům.
Kartám s odloženou splatností se říká charge karty. Jakmile klient obdrží výpis, musí své závazky uhradit v plné výši. Karta má tak úlohu směnky nebo faktury. V okamžiku, kdy ji obdržíte, musíte ji do určité doby uhradit. Pro charge karty není nutné mít v bance bankovní účet.
Předplacené karty fungují na principu, že peníze, kterými chcete v budoucnu platit, musíte nejdříve složit v bance. Ta vám vystaví předplacenou kartu.