I když bezhotovostní způsoby úhrady se stále více provádějí prostřednictvím platebních karet, zůstává i nadále jedním z možných způsobů plateb šeky.
Podle bankovních příruček pro bankovní poradce nebo studenty ekonomie je šek cenný papír, který je určen k oběhu. Šek je přísně definovaná listina, se kterou může její majitel nakládat jako se samostatnou pohledávkou. Nechme však suché bankovní teorie a podívejme se na šek pohledem běžného uživatele.
Historie šeků
Počátky šeku jsou datovány již v 15. století. Princip šeku se od té doby příliš nezměnil, jen se zvýšila bezpečnost při jeho placení. V zásadě jde o to, že majitel šeku sdělí bance prostřednictvím šeku, aby osobě, která šek předloží, byla vyplacena vypsaná finanční částka. Ta se odečte z účtu majitele šeku.
Placení šekem je populární ve Spojených státech nebo ve Velké Británii.
Rozdělení šeků
Šeky se dělí na několik druhů. Mezi nejčastější druhy je tzv. soukromý šek, který vystavují jednotlivci nebo firmy na banku, kde mají účet. Než se provede proplacení hotovosti, banka nejdříve zkontroluje, zda-li má výstavce šeku dostatek peněžních prostředků na svém účtu. To se může někdy protáhnout i na několik dnů.
Dalším druhem jsou bankovní šeky, které vystavují samotné banky.
Cestovní šeky jsou nejrozšířenější kategorií na celém světě. Používají se v cestovní ruchu.
Lhůty nutné k proplacení šeků
Tuzemský šek, tj. šek který je vystaven v jednom státe, ve kterém dojde i k jeho proplacení má lhůtu nutnou k proplacení stanovenou na osm dnů. Šek, který byl vystaven v zemi A, ale k jeho proplacení došlo v zemi B avšak na stejném kontinentě je lhůta proplacení hotovosti 29 dnů. Jestliže došlo k vystavení šeku v zemi A a proplacení je v zemi B, avšak každá země leží na jiném světadílu, je lhůta 70 dnů. Během této lhůty nelze šek zrušit.