reklama

Komunální volby se blíží aneb Víte koho volíte?

redakce dne 09. 09. 2014 - 00:00

Špatně zvolení zastupitelé mohou život v obci značně znepříjemnit. Volte jen takové osoby, se kterými máte dobrou zkušenost.
 

Komunální volby jsou odlišné od těch velkých, celonárodních. Liší se i přístupy komu dát hlas a na základě jakého klíče. Podle některých je vhodné v komunálních volbách volit více občansky než stranicky, jiní tuto voličskou metodu zatracují. Čtěte také: Komunální volby II: Lapači hlasů

Panašujte správně

Volby nejsou křížovka a správným označením osoby, které dáváte svůj hlas, jí můžete pomoci. Silným instrumentem je tzv. panašování, do češtiny přeloženo jako křížkování. Volič si může sestavit ideální kandidátku tím, že napříč celým politickým spektrem v jeho obci zaškrtá takové kandidáty, které by chtěl mít na radnici nebo na obecním úřadě. Musí dát pozor, aby nezaškrtl více osob, než kolik je v daném místě celkový počet zastupitelů. Překročením počtu zakroužkovaných zastupitelů by se jeho voličský lístek stal neplaným.

Kandidáti vs kandidáti

Ideální kandidátka by měla být tvořena osobami, které znamenají pro obec skutečný rozvoj. Mohou to být již prověření zastupitelé v čele se známým a prospěšným starostou. Může jít i naopak o opozici, která kritizuje nevídané poměry panující na obecním úřadu.

Co si však myslet o kandidátech, kteří nemají žádnou zkušenost s veřejným životem, natož ani s dobrovolnictvím nebo řízením lidí? Dáte svůj hlas padesátileté neznámé ženě anebo její vrstevnici, která je ve vaší obci společensky aktivní, byť s jejími postupy nemusíte úplně tak souhlasit?

Kandidátky napříč nezavedenými stranami s nulovou členskou základnou se hemží bezpartijním plebsem, který si chce prožít svých patnáct minut slávy. Pro danou obec coby potenciální politici nedokáží nabídnout žádnou přidanou hodnotu.

Parazitující přeběhlící a kariéristé

I na lokální úrovni jsou věčným (a mediálně vděčným) problémem přeběhlíci a kariéristé. První skupina se rekrutuje z bývalých kandidátů a komunálních politiků, kteří dříve hájili zájmy jedné strany. V původní partaji byli nahrazeni jinými osobami a zhrzení partajníci se rozhodli založit novou stranu, případně vstoupit do jiné. Jestliže se takto zhrzený politický turista drží svých idejí a migruje mezi stranami se stejnými hodnotami je vše relativně v pořádku. Horší případ nastává, když daná osoba putuje napříč celým politickým spektrem. Jednou je u totalitních komunistů, posléze u konzerativních lidovců a nakonec u liberálních zelených. Takovéto osoby mají potíže se svou politickou integritou. Kariéře lokálního politika jsou schopni měnit pláště jako ponožky.

Podobně uvažující jsou i političtí kariéristé. Ti houfně nastupují do stran teprve tehdy, kdy daná partaj generuje úspěch. S kariéristami mají problém jak zavedené, ale i nové strany. Zcela oprávněně proti tomuto nešvaru bojují. Třeba tím, že se nově příchozí během následujících několika let, nejčastěji po dobu jednoho regulérního volebního období, nemůže objevit na kandidátce.

Kmotři jako daň za úspěch

Nechvalně proslulí kmotři jedné z pravicových stran znamenají jednu důležitou věc. Strana, na kterou se navázali, byla dlouhodobě úspěšná. Je tak možné toto brát za daň k úspěchu. Samozřejmě jde o nežádoucí stav propojení podnikatelských subjektů s veřejnou a státní správou. Bude zajímavé sledovat, jestli kmotři zamoří i jiné strany. Ty si na ně dávají pozor, případně lépe skrývají jednání osob, které se s politiky rádi podělí nejen o finanční zdroje.