Máme doma seniora

Spolubydlení s dědečkem nebo babičkou nemusí být dvakrát idylické. Senioři vám mohou přichystat nejednu pernou chvilku.
 

Péče o starší osoby, především rodiče, je znakem dobré výchovy. Ne vždy to tak může platit, neboť ne každý dokáže vytvořit stárnoucími člověku dobré zázemí a uspokojit jeho mnohdy atypické potřeby. Péče o seniora může být vyčerpávající pro všechny členy domácnosti, stejně tak i pro samotného starého člověka, který se může cítit jako páté kolo u vozu. Čtěte také: Hospic vyprovází člověka na jeho poslední cestě

Idylické soužití s babičkou nebo dědečkem patří v celé řadě případů do romantických příběhů, kdy starší osoby pomáhají s vedením domácnosti, hlídáním vnoučat a ještě jim zbývá dostatek času a sil k vlastním aktivitám. Reálněji vypadá situace, kdy vám starší rodič s ničím příliš nepomůže a ještě bude vyžadovat určitou pozornost. Stane se z něho další „potomek“, o kterého je nutno se starat.

Péče o seniora a její limity

Z praktického hlediska má péče o seniora své limity. Spočívají především v již samotném spolubydlení. Těžko umístíte další osobu do společné domácnosti, když vám současná dispozice obývané reality nevyhovuje. Velikost bytu nebo rodinného domu tak bývá jedním z prvních faktorů, které je zapotřebí vyřešit. Někdy stačí přestěhování se do většího. Určitým řešením je koupě či pronájem sousedního bytu. Senior má své soukromí a je stále na očích. Čtěte také: Rok jinak

Redakci finančního serveru investia.cz jsou známy případy, kdy se rodina přestěhovala do většího příbytku, případně k již stojící realitě přistavěla přístavek anebo přeměnila garáž či zahradní altán k bytovým účelům. Ne však všichni mají to štěstí, aby rozšířili své bydlení o nové prostory.

Svízelná situace nastává v ojedinělých případech, kdy se do jedné domácnosti hrnou přeživší rodičové obou partnerů naráz. Tento jev nastává u partnerů, kteří jsou bez dalších sourozenců. V tomto případě je vhodnější bydlet na statku a k bytovým účelům uzpůsobit volné prostory, které dříve nesloužili k obytným účelům. Jde tak například o stodolu nebo bývalou maštal. Toto řešení je nouzové, avšak možné.

Služebnictvo nebo partnerství?

Problémy s místem nebývají posledními a zároveň nepatří mezi ty dlouhodobě zatěžující. Tedy za předpokladu, že nebydlíte v malém bytě a nikdo z členů domácnosti nemá tolik potřebné soukromí. Daleko náročnější je umění vyjít se stárnoucím rodičem, vyrovnat se s jeho vrtochy a zároveň mu poskytnout určitý servis, na který byl dosud zvyklý. Existují dva většinové modely. Buďto si vás senior ochočí jako domácí zvířátko a udělá si nové služebnictvo, anebo bude mezi všemi generacemi vládnout partnerství. Nezapomínejte, že postarší rodič vás dobře zná, ví kde máte slabá místa a dokáže toho znamenitě využít.

Péče na plný úvazek

Posledním tématem k duševnímu zpracování je, jestli budete mít dostatek sil na péči o plný úvazek. Starat se o nepohyblivého staršího člověka nebo někoho s duševní nemocí, nemusí být dvakrát snadné a radostné. Vidět svého rodiče na konci svých sil je i pro otrlé jedinec silný a nevšední pohled. Namáhavé je tento stav především u žen, které kromě starání o vlastní rodinu a řešení pracovních povinností pečují o své rodiče. Čtěte také: Filiahotel aneb Ženy pod tlakem tří směn

Vzít si domů seniora není snadné rozhodnutí. Stejně složité je rozhodnout se, co je pro stárnoucího rodiče správné.