reklama

Vlastní bydlení je pro mladé lidi koulí na noze. Doslova

redakce dne 01. 06. 2012 - 01:00

Vlastnické bydlení nese plno nástrah. Zejména pro mladého člověka na začátku pracovní kariéry.
 

Na začátku touhy po bydlení ve vlastním bytu či domu stojí jednoduchá úvahu. Proč platit nájemné, když mohu stejnými penězi splácet hypoteční úvěr a za pár desítek let tak vlastnit nemovitost? Potud je vše v pořádku. Vlastní bydlení je dobrá devíza do budoucna. Nutno však dodat, že odložení pořízení a následného splácení hypotéky o několik let má své výhody. A pokud možno je vhodné se vyvarovat i několika myšlenkovým nákazám, které se ve společnosti šíří jako mor.

Na začátku je rozhodnutí o pořízení reality. Jestliže jste právě dostudovali, budete si moci bydlení na úvěr (jedno zda-li jde o hypotéku nebo některý z úvěrů ze stavebního spoření) pořídit nejdříve tak po roce dvou. Jednak se potřebujete ve svém zaměstnání zapracovat, překonat případnou jednoletou pracovní smlouvu a zároveň ji změnit na dobu neurčitou. Ani zvýšení prvního platu není na škodu. Alespoň zjistíte, jak jste na tom ve vztahu vy a váš zaměstnavatel. Během této doby se vám z hlavy vytratí několik studentských snů a mýtů o profesním životě, bydlení, rodině apod.

Mladý profesionál bydlí v garsonce

V redakci jsme si oblíbili termín mladý profesionál. Jde vesměs o ženu či muže okolo 25 až 30 let, žijícího v hlavním anebo v některém z krajských měst. Takovýto člověk dostudoval a docestoval. Chce se usadit, najít vhodného životního partnera, založit rodinu a těšit se na strasti a radosti z toho vyplývající.

Úskalí mladých profesionálů tkví zejména v tom, že i přes solidní zaměstnání a nadprůměrné příjmy nezískají příliš vysoký úvěr. V tom lepším případě jde zhruba o milion dva. Za tyto penze si třeba v Praze příliš velké bydlení nepořídíte. V rámci krajských či okresních měst může být situace odlišná, ale na druhou stranu proti tomu stojí vyšší obtížnost v odpovídajícím uplatnění. V menších městech se tento problém násobí.

A tak si náš mladý profesionál pořídí garsonku, nebo byt o dispozici 1+1 či 2+kk. Splnil se mu jeho sen, bydlí ve vlastním. Jenže ouha. Až bude chtít založit rodinu, bude se muset poohlédnout po větším příbytku. Vychovávat potomka v garsoniéře, ve které bude žít ještě se svým druhem se po letech změní v utrpení. V tomto bodě už má na jedné noze pomyslnou kouli. Druhou si tam přidá tehdy, kdy začne bydlet ve větší nemovitosti a u té původní bude stále splácet úvěr.

Dva mladí profesionálové = dvě koule

Mohl by to být docela povedený vtip, jenže není. Co mají společného dva mladí profesionálové, kteří chtějí založit rodinu? Dva malé byty. Kdyby je spojili do jednoho, získají pro společný začátek dobrou nemovitost. Jen to není reálné. Tedy po odmyšlení, že se do sebe zakoukají sousedé bydlící v jednom poschodí jejichž bytečky jsou hned vedle sebe.

Myšlenkový postup, že v případě pořízení větší nemovitosti bude ta původní určená k pronájmu, je lichá až do okamžiku, kdy se od nájemníka nepodaří získat nájemné. Aktuální občanský zákoník (stejně jako pracovní) zatím nahrává lumpům a podvodníkům, než těm, kteří chtějí za své úsilí získat spravedlivou odměnu.

Jak se vyhnout výše uvedenému? Jednoduše. Nepořizovat si hned po studiích garsoniéru či podobně malý byt. Přečkat pár let v podnájmu a vlastní bydlení si pořídit v době, kdy víte, jak velkou rodinu budete mít a hlavně, budete mít toho pravého či pravou po své boku.