reklama

Zákoník práce: Výpovědní lhůta a dovolená brání vyšší zaměstnanosti

redakce dne 05. 04. 2011 - 00:00

Práce je hlavní činností člověka po několik desetiletí života. Horší je to v případě, že člověk pracovat chce, ale práce se nedostává. Ne vždy je na vině lidský faktor. V dobách s vysokou nezaměstnaností by stálo za to, provést revizi zákoníku práce.

Vyšší zaměstnanosti tak paradoxně brání právě norma, která má ochraňovat zaměstnance a nastavovat mezi nimi a zaměstnavateli rovný vztah. Pracovník z merita věci nemá proti svému nadřízenému příliš vysokou šanci, takže mu v definování jeho práv pomáhá právě zákoník práce. V tomto duchu se nese zákoník práce, ze kterého dýchá socialistický duch. Zaměstnanci se musejí chránit před kapitalisty. V tržních ekonomikách je však zákoník práce často právě brzdou v zaměstnanosti. Před nekalými zaměstnavateli se časem stane pracující imunní, avšak zaměstnavatel se před línými zaměstnanci těžko uchrání.

Výpovědní lhůty brzdí nábor nových lidí

Velký problém je ve výpovědích a v délce zkušební doby, která je u nás tříměsíční. Za tu dobu se často nepozná, jestli se zaměstnanec na svou práci hodí nebo ne. Po třech měsících však nastává pro zaměstnavatele doslova problém v případném propuštění. Musí vymyslet pádný důvod, jak se zaměstnance zbavit. Určitým, leč polovičatým, řešením jsou termínované pracovní smlouvy, které platí na jeden nebo dva roky. Během této doby si lze udělat o většině pracovnících dobrý obrázek, jestli po profesní a lidské stránce vyhovují.

Délka výpovědní lhůty a výše odstupného je u nejednoho zaměstnavatele pořádným trnem v oku. Stačí si představit modelovou situaci, kdy nepohodlný zaměstnanec má dvouměsíční výpovědní lhůtu, která se odvíjí přesně podle zákoníku práce. Nadřízený navíc musí formulovat správně a věcně důvod, proč se pracovníka zbavuje. Navíc musí takto do určité míry nepohodlnému pracovníkovi vyplatit odstupné rovnající se třem měsíčním platům.

Výpovědní lhůtu ani odstupné například nemusejí řešit zaměstnavatelé v Dánsku, kde je výpovědní lhůta nulová. Od prvního dne, kdy je pracovník bez práce, se o něj začne starat stát. Není to zadarmo, ale nezaměstnanost Dánů je na velice nízké úrovni, oproti unijnímu průměru. Dánské firmy se tak neboj nabírat nové, třeba i nezkušené pracovníky.

Nadstandardní dovolená se prodraží

Určitým sociálním přežitkem je dovolená, respektive placená dovolená. Ještě před deseti lety byla standardní délka dovolené tři týdny, pro zaměstnance pracujících ve veřejné nebo státní sféře pak byla dovolená o týden delší.

Například ve Spojených státech tamní zákoník práce vůbec neřeší délku dovolené. Ta záleží na domluvě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a vyplývá z jejich vzájemného smluvního vztahu. Jestliže v Česku je pracovní smlouva v některých případech jeden list formuláře A4 a definuje pouze místo práce, plat a datum nástupu, v USA je tomu naopak. Tam je pracovní smlouva jedním z nejdůležitějších právních dokumentů, které definují celý pracovní proces mezi smluvními stranami. Jedním z ujednání je i délka dovolené. Platit zaměstnanci peníze i v době, kdy neodpracoval ani hodinu, je nákladné a v době kapitalismu i nelogické.

Zákoník práce je naopak zapotřebí všude tam, kde by mohlo docházet k určité pracovní diskriminaci. Například ženy či muži na mateřské nebo rodičovské dovolené jsou v mírně odlišné situaci, než jejich bezdětní kolegové.

V ostatních případech je zákoník práce normou, která je dávno překonána. Pracovní vztah by měl řešit každý zaměstnanec sám za sebe, případně jeho odbory.