Důchodová komise přináší nový pohled na důchod a penzisty. Některé návrhy jsou žádoucí, jiné zavání sociálním inžernýrstvím.
S končícím druhým pilířem pomalu utichá debata o důchodové reformě. Je to škoda. Přesto zajímavé informace a témata přináší Odborná komise pro důchodovou reformu (OKDR, též zkráceně důchodová komise), jejíž členové je komunikují v médiích a jsou rovněž přístupná na webu Důchodová-komise.cz. Již jen letmý přehled na zdroje a analýzy, které jsou volně k dispozici, je pro nejednoho nadšence této tématiky atraktivní náplní k samostudiu pro nejeden večer či deštivý den. Čtěte také: Důchodová reforma 2.0: Senioři budou i nadále závislí na státu
Mezi poslední mediální výstupy patří rozhovor v časopisu Ekonom s Martinem Potůčkem, který stojí v čele Odborné komise pro důchodovou reformu. Nutno podotknout, že je založením sociální demokrat. Nyní je například poradcem předsedy vlády Miroslava Sobotky. Proto některé jeho výroky uvedené v rozhovoru mohou být pro část populace s jiným politickým pohledem do očí bijící. V rozhovoru jsme zachytili tři body, které chceme podrobněji rozebrat. Celý rozhovor naleznete v časopisu Ekonom, číslo 6/2015, strany 12 – 15.
Aktuální přístup důchodové komise se nese ve znamení sociální soudržnosti. Přesto nelze zapomenout na to, že role státu bude mít do budoucna slábnoucí tendenci. Proto neuškodí nespoléhat pouze na stát a paralelně se na stáří připravovat. Je zapotřebí si uvědomit, že i přes vlastní snahy a aktivity o zajištění bude pro většinu populace tvořit starobní důchod největší část z jejich příjmů ve stáří. Čtěte také: Kolik milionů korun zajistí slušnou penzi?
Neurčitý věk odchodu do penze
V roce 2011 narozené dítě má podle aktuálních důchodových tabulek jistotu, že mu vznikne nárok k důchodu do důchodu při dosažení 72 let. Podle aktuální legislativy může odejít od předčasného důchodu anebo využít možnosti předdůchodu. V prvním případě se mu jeho starobní důchod poníží a takto pokrácenou penzi bude pobírat až do konce života. Ve druhé možnosti musí mít odpovídající finanční rezervu, aby z ní dokázal vyžít po dobu, kdy bude pobírat předdůchod.
Pevně stanovený věk odchodu do důchodu má tu výhodu, že již od mládí víte, kdy vám vznikne nárok na penzi. S tímto časovým horizontem lze dobře kalkulovat ve vašich finančních plánech a s dostatečným předstihem se na podzim života připravit a odpovídajícím způsobem zajistit. Slabinou tohoto čísla je, že nebere v úvahu zdravotní stav daného jedince vycházející z jím vykonávaného zaměstnání.
Do začátku 90. let minulého století byly jasně rozdělené pracovní kategorie, které určovaly, jaká profese do tzv. náročných profesí. Pracovníci náročných profesí mohli odejít do důchodu dříve. Typicky šlo například o horníky. Náročná povolání však mají i další profese, třeba baletky, řidiči vozů hromadné přepravy nebo piloti. Tyto osoby jsou z hlediska trhu práce v určité nevýhodě.
S nestanovením přesného věku odchodu do důchodu souvisí i snaha důchodové komise, aby průměrný senior strávil čtvrtinu v penzi.
Důchodcem čtvrtinu života
S neurčitým věkem odchodu do penze souvisí i důchodovu komisí navrhovaná garance státu, že každý má šanci strávit čtvrtinu života v důchodu. Aby tato garance byla možná, vychází se ze statistik střední délky dožití, které pravidelně zpracovává Český statistický úřad. Důchodová komise vedená Potůčkem navrhuje, aby se každých pět aktualizovala populační analýza a zároveň lidé, kteří dosáhnou věku 55 let, budou se stoprocentní přesností vědět, kdy mohou odejít do starobního důchodu. Stát se zaručí, že nebude na poslední chvíli měnit pravidla. Na konečnou důchodovou přípravu bude mít každý budoucí penzista deset let, byť z hlediska zajištění na stáří jde o dobu relativně krátkou. Čtěte také: Simulace důchodu
S nejvyšší pravděpodobností lez předpokládat, že životní úroveň se nebude v čase nikterak dramaticky měnit, respektive snižovat. S rostoucí životní úrovní se bude pozvolna zvyšovat střední délka dožití a s tím spojený věk odchodu do důchodu. Toto pravidelné balancování je ohleduplnější než centrálně nastavený věk.
Hlavní zásluhou je mít děti
Redakční mezititulek přejímá název z výše zmíněného rozhovoru. Za tímto výrokem se skrývá povinnost mít potomky a získat určité zvýhodnění za to, že státu přibyli noví daňoví poplatníci. Jde však o rétoriku, se kterou nelze souhlasit. Žijeme v demokratické zemi, ve které každý zodpovědný občan přejímá odpovědnost za své činy. Mezi ně patří i rozhodnutí, mít či nemít potomstvo. Rozhodně by neměla být (menší) část populace bita za to, že si děti nepořídila. Citát neřeší situaci, kdy člověk nemohl mít děti ze zdravotního hlediska (neplodnost, duševní nemoc, fyzický hendikep) anebo z rozhodnutí si malé nezbedníky zkrátka nepořizovat. Případně potomek zemřel ještě předtím, než mohl začít přispívat do systému. Čtěte také: Univerzální návod na odchod do důchodu do roku 2020
Narážíme na fakt, že ženy narozené do roku 1977 mohou odejít do penze v nižším věku podle počtu vychovaných dětí. Avšak ženy, jenž nemohly mít potomky ze zdravotních důvodů, jsou v tomto případě v nevýhodě. Samozřejmě že žen nemající potomky je méně, než těch, které si potomstvo pořídily. Se změnou demografických trendů a přístupu k životu je nutno počítat s faktem, že nejedna žena se vzdá z různých důvodů svého mateřství. Trend je patrný u mladších vzdělaných žen, které raději upřednostní kariéru anebo o něco pohodlnější a jednodušší život bez dlouhodobého závazku. Čtěte také: Důchodový systém na scestí. Co bude dál?