Seriál Most! přiblížil celou řadu sociálně ekonomických nešvarů, kterými se potýká současná Česká republika, většinové společnosti.
Komediální seriál Most! je, slovy filmového recenzenta Kamila Fily, vnímaný rozdílně městským zajištěným liberálem žijícího ve větším městě a skutečným obyvatelem Mostu nebo podobného města, kterých jsou u nás desítky až stovky. Pro zajištěného liberála jde o vtipný komediální seriál, pro obyvatele podobného města postiženého vyšší nezaměstnaností hořká ukázka z jeho života anebo okolí. I na současném ekonomickém vrcholu jsou v Česku místa mající nezaměstnanost okolo osmi procent.
Hlavní postava seriálu Most! je homofobní čtyřicátník Luďan, který je na začátku první epizody vyhozen ze zaměstnání. Okamžitým rozvázáním pracovního poměru začínají jeho problémy, které v průběhu celé osmidílné série gradují.
Chybějících deset tisíc korun
Prvním velkým problémem Luďana je absence tří tisíc korun, které dluží tamnímu lichváři Romanovi. Roman své peníze chce a je při jejich vymáhání značně nevybíravý. Pro již zmíněného zajištěného liberála z většího města nepředstavují tři tisíce korun mimořádnou sumu peněz, jejíž absencí by pocítil existenční problém. Luďan však peníze nemá, stejně jako nikdo z jeho hospodských kamarádů. Případně požadovaný obnos nechtějí Luďanovi půjčit. Na tomto jednoduchém příkladu lze ukázat aktuální statistiku majetnosti Čechů, kdy třetina dospělé populace nedokáže poplatit nenadálý výdaj ve výši deseti tisíc korun.
Příjmové chudoby a materiální deprivace čiší z Mostu nadbytek. Hrdinové se z ní však nehroutí. Mají starosti jiného rázu. Ať už jde o špatně otočený kostel, problémy v milostném životě anebo nedokáží přijmout fakt, že jejich blízký rodinný příbuzný podstoupil změnu pohlaví.
Tvůrci Mostu nešli v sociálních otázkách příliš hluboko. Třeba o exekuci nepadne v seriálu ani slovo. Stejně jako žádnou z hlavních postav nedrtí dluhy z nevýhodných půjček. Ač jsou takřka všechny hlavní postavy dlouhodobě bez práce, netrpí pocitem méněcennosti, ani si práci aktivně nehledají. Tedy kromě Luďana, který po třech dnech vybírání výpalného pro Romana začíná pracovat u technických služeb jako popelář.
S kým randí holky z gymplu?
Druhou příznačnou situací z Mostu je, když se Luďanovo téměř plnoletý syn Tonda zakouká do vrstevnice Blanky chodící na gymnázium. Hláška, že holka z gymplu nechodí s klukem z učňáku, ilustruje další problém Česka. Tím je příliš předčasné rozdělování dětí na budoucí gymnazisty a maturanty na středních odborných školách a absolventy nematuritních oborů středních odborných učilišť. Na učilištích napříč republikou dochází v současnosti k propadu vzdělanosti. V ní si absolvent učiliště sníži svou gramotnost pod úroveň základní školy, ze které přišel.
Ke vzdělanostní selekci dochází již v páté třídě základní školy. Třídní mozky odcházejí na víceletá gymnázia a na jejich místa poskočí dřívější dvojkaři. Dochází ke stavům, kdy se s panem doktorem viděl automechanik naposledy v páté třídě.
Avšak ani elita přicházející studovat na gymnázia nemusí být intelektově zdatná. Část gymnazistů tvoří studenti, kterým by bylo lépe na základní škole. Avšak jejich rodiče chtějí pro své děti jen to nejlepší a zbytečně je přeceňují.
Strach (z) white trash
Anotace seriálu, ve které se uvádí, že se Češi bojí Romů a bílí černých, poodhaluje další velké sociální téma. Nejvíce se Romů bojí Češi, kteří jsou v sociálním žebříčku o stupínek nad nimi a kdykoliv jako Romové mohou skončit okamžitě bez práce. Odtud pochází i pojem white trash, bílého odpadu, kterým se označují chudí, hloupí a líní lidé. Jde o stupeň mezi Romy a nižší střední třídou, která si potřebuje dokázat, že mezi ní a úplným dnem ve společnosti je ještě mezistupeň. V seriálu Most! se dá do white trash zařadit část ansáblu scházející se v Severce u piva.
Zapomenutá periferie
Severní Čechy společně se severní Moravou jsou žhavými kandidáty na vyloučené lokality. Těch je v Česku zhruba 400. V těchto periferních částech republiky bují protidemokratické nálady a sociální rozbroje. Stárnou rychleji než zbytek země, neboť se vylidňují útěkem lidí za lepším do vnitrozemí, nejčastěji do bohaté Prahy.
Může se stát, že voliči žijící v těchto vyloučených částech jednoho krásného dne ve volbách protlačí silně antisystémovou a populistickou stranu, ze které bude mít šťastnější a bohatší část národa mžitky před očima.
Liberální zajištěný divák z centra by se měl kromě smíchu nad lůzry z Mostu ptát, co by se mělo udělat, aby se rozevírání socioekonomických nůžek alespoň zpomalilo, když už ne zastavilo.