Silné populační ročníky lidí narozených po druhé světové válce odcházejí na penzi. Jak tato generace ovlivní důchodový systém?
Generace „baby boomers“ je ryze americký pojem, který lze vztáhnout i na obyvatele České republiky. Pod tímto označením se skrývá věková skupina lidí narozených mezi lety 1946 až 1964.
Generace X, Y, M, I…
Sociologové označují jednotlivé skupiny obyvatel podle písmen latinské abecedy. Pod každým označením se skrývají lidé narození v přesně vymezené době.
Z demografického pohledu přichází doba, kdy na odpočinek odchází silné populační ročníky. Nyní jsou to příslušníci generace „Baby boomers“, které za necelé tři dekády nahradí „Husákovy děti“, což jsou lidé narození v sedmdesátých letech minulého století. Odborně se tato skupina nazývá generací X, která zahrnuje lidi narozené v letech 1965 až 1982.
Aby nebylo vše tak jednoduché, některé generace se mezi sebou překrývají. To je případ i generace Y, jenž označuje lidi narozené mezi roky 1974 až 2000. Za zmínku stojí ještě generace Z, která se často zaměňuje rovněž za generaci M (multitasking), I (internet) nebo generace 11. září. Každá z těchto generací má pro sociology, ale také pro marketéry, svůj význam. Populace se může pro dané oblasti a odborníky lépe segmentovat.
Podobně lze sledovat i příbuzenské vztahy mezi jednotlivými generacemi. Platí, že generace X jsou potomci generace baby boomers. Vůči poválečné generaci jsou „zetka“ jejich vnuky.
Populační trychtýř
Jednotlivé generace si můžeme představit na jednoduchém modelu trychtýře. Na samém jeho horním okraji se nachází početná skupina lidí z generace baby boomers. Pod nimi je zastoupená generace X, která volně splývá s generací Y. Následuje nejméně početná generace Z.
Z jednoduché představy trychtýře je patrné, že důchodový systém, tak jako známe nyní, pomalu spěje k zadrhnutí. Kdyby celý model měl tvar válce, nic hrozného by se nestalo.
S populačním trychtýřem je spojen nežádoucí stav v podobě nízké porodnosti. V současné době se ročně narodí o něco málo více lidí, než kolik jich ročně zemře. I přes mírný nárůst porodnosti to s budoucím výhledem nevypadá dvakrát nejlépe.
Situace je daná změnou životního stylu, jejíž příčina leží v sametové revoluci v roce 1989.
Nynější silné ročníky „husákových dětí“ pomalu končí s plozením potomků. Pomyslný štafetový kolík přebírají lidé narození o dekádu později. Těch je však oproti jejich starším kolegům o poznání méně. Navíc se do ženění, vdávání a obecně plození dětí příliš nehrnou.