Žít bez partnera má kromě řady výhod i svá negativa. Samotářský způsob života výrazně ovlivňuje osobní finance.
V posledním desetiletí do České republiky dorazil trend, který má značný dopad na partnerský život. Přibývá lidí, kteří preferují samostatné žití, tzv. singles. Nechtějí vstupovat do manželského či partnerského svazku. Situace se podepisují na peněženkách zúčastněných.
Založit rodinu, vychovávat potomky a jednou ročně jezdit na dovolenou k moři. O rodinný život singles nestojí či o něj nemají zájem.
Jeden člověk, jedna domácnost, jeden příjem
A jeden účet, chtělo by se dodat. Ač se nechceme nijak dotýkat životního stylu singles, oproti domácnostem složené ze dvou partnerů, vykazují větší náchylnost k finanční nestabilitě. Ta vyplývá zejména z jejich příjmů a nákladů na život. Lidé obývající samostatně jednu domácnost musejí více myslet na situace, kdy budou bez příjmů, což ve většině případů znamená ztrátu zaměstnání. Jestliže ztratí práci jeden z partnerů, kteří spolu žijí v nějakém svazku, je stále v záloze druhý z partnerů, jež může období snížených příjmů domácnosti pokrýt. U jednočlenných domácností je výpadek příjmů citlivější záležitostí.
Finanční rezerva
Řešením této situace je vybudování dostatečné finanční rezervy. Ta by měla činit alespoň trojnásobku běžných měsíčních výdajů. Není na škodu mít ještě větší podíl úspor.
Samotou k nižšímu platu
Muži žijící bez partnerky mají oproti svým ženatým kolegům až o pětinu nižší příjmy. Toto vyplývá z řady průzkumů. Důvod je zřejmě prostý. Manželka, družka či jen partnerka na svého muže více naléhá, aby si průběžně říkal o zvýšení platu. Tomuto tlaku nejsou svobodní muži vystaveni, takže je ani nenapadne chodit každé čtvrtletí za svým nadřízeným a předkládat výsledky své práce a žádat o vyšší mzdu.
Podobná paralela se nabízí i pro muže žijící v manželství, kteří se tak mohou dožít vyššího věku než jejich svobodní, rozvedení nebo předčasné ovdovělí vrstevníci.
Špatně optimalizovatelné úspory
Život v osamění má další vliv na úspory, především na jejich optimalizaci. Stačí k tomu jednoduchý příklad v podobě nájmu. Obývá-li single byt platí stejný nájem jako kdyby v onom bytě žil s partnerem či partnerkou. Tento fixní náklad by se rozdělil mezi dvě osoby. Podobně je to s úhradou energií, vodného a stočného, vytápěním nebo vysokorychlostním internetem. Dvě osoby finální účet zprůměrují, takže každý z nich platí polovinu paušálu. Single naopak náklady na užívání nemovitosti hradí sám.