Pozvolna se objevuje nový trend, kdy se movitější investoři poohlížejí po zhodnocení peněz formou investic do nemovitostí.
Pozvolna se objevuje nový trend, kdy se movitější investoři poohlížejí po zhodnocení peněz formou investic do nemovitostí.
S poklesem hodnoty nemovitostí před několika lety se v západních zemích, ale i u nás objevil trend, kdy se zámožnější lidé začaly odklánět od ukládání peněz do bank. Za tímto chováním stojí především krach zahraničních bank a obava klientů o své peníze. Proto začaly movitější vrstvy odkládat volné finanční prostředky do nemovitostí, mezi které patří byty, domy a pozemky.
Dlouhodobě je přitom prokázáno, že v dobách největších hospodářských krizí patří pozemky právě do skupiny, jejichž hodnota odolává nejvíce. Hodně záleží i na tom, jaké parcely a polnosti vlastníte, ale obecně lze tvrdit, že udrží hodnotu investice i přes působení inflace. Někdy cena půdy ještě roste.
Přeje doba k pořízení druhé nemovitosti, kterou budete držet coby investici? Od roku 2008 dosud klesla hodnota realit o osm procent. to je pro investory dostatečně silná motivace.
Druhý byt na pronájem
Koupit byt a těžit z pronájmu nepatří mezi nejnovější myšlenky. Masově se tento nápad dostal do myslí lidí v době, kdy začaly banky v tuzemsku nabízet hypoteční úvěry. Tehdy někteří jedinci dokázali koupit byt na hypotéku a zároveň ho pronajímat a umořovat hypotéku penězi získaného z nájmu. Tento způsob vydělávání peněz s odloženým užitkem v průběhu času začal zvolna upadat, neboť banky nechtěli půjčovat jen „zlatokopům“, kteří neměli na splátky, ale sázeli na peníze přijaté od nájemníků na hrazení úroků a jistiny.
Nyní se do hry vkládají ti, kteří již jednu hypotéku splatili a nechtějí odkládat peníze na spořicí účet či je investovat. Případně již takto činí, ale nechtějí mít příliš velký finanční majetek. Chtějí raději držet něco hmotného a z čeho by mohl plynout další příjem, který se označuje jako pasivní.
Druhý byt, nižší LTV
S pořízením druhého bytu, ve kterém dlužník nebude bydlet, není tak jednoduché jako dříve. Finanční domy nemilují riziko (pokud nejde o investiční banky, které jím přímo žijí) a chtějí po svých dlužnících určitou stabilitu. Banky tak předpokládají, že kdyby se dlužník dostal do finančních potíží a nemohl nadále splácet hypotéku, raději oželí ztrátu „investičního bytu“ a nechá ho bance, aby jím vyrovnala vzájemné závazky.
Primárním přáním banky však není dělat realitního makléře, nýbrž poskytovat peníze a získávat za ně odpovídající odměnu. Často se tak zájemci o druhý byt musí spokojit s nižší mírou LTV (Loan to Value, poměr výše hypotečního úvěru k ceně nemovitosti). S podobnými podmínkami se lze již nějaký čas setkat například u hypoték na rekreační nemovitosti, mezi které patří chaty a víkendové chalupy.