reklama

Jak na startovací byt a první společné bydlení

redakce dne 14. 05. 2014 - 01:00

Sestěhování se k sobě je v mezilidských vztazích prvním velkým počinem. Druhým bývá příchod potomků.
 

Pojem startovací byt znamená první společné bydlení, ale také první pronájem v životě dospělého jedince. Nejčastěji jde o čerstvého absolventa, který nebydlí u rodičů, na koleji nebo ve sdíleném bytě se svými spolukolegy z řad studentů. Najednou má mladý člověk samostatné bydlení. Nechceme uvádět vlastní, neboť to zavání jeho pořízením a na to má absolvent či absolventka dostatek času. Čtěte také: „Singles“ a „mingles“ v zajetí malých bytů

Existuje několik modelových situací, se kterými se lze setkat. První věcí, kterou bude nutno provést, je sehnat si pronájem bytu a zvolení jeho dispozice. Přiklonit se ke standardnímu bytu 2+1 je dobrým startem do budoucna a to z několika důvodů.

Ideální dispozice je 2+1, případně 2+kk

Ideální dispozicí bytu je pro téměř každou životní fázi standardní dva plus jednička, čili dva pokoje a kuchyně, případně dva pokoje s kuchyňským koutem. Tato dispozice je univerzální. Hodí se jak pro vlka samotáře, svobodnou matku, partnerskou dvojici, která spolu začíná žít, ale také pro budoucí rodinu, kdy je na cestě první ratolest. Podobně bydlení ocení ovdovělý senior. Časem se z vašeho prvního bytu stane investiční, který dobře poslouží pro příjem z pronájmu. Čtěte také: Když omrzí samostatné bydlení

Redakci je znám případ čtyřčlenné rodiny, která až do odchodu svých dvou dospělých synů z rodného hnízda žila v panelákovém bytě 2+1.

Byt 2+1/kk se navíc dobře pronajímá a je tedy vhodné ho po jeho splnění úkolu coby startovacího bytu pronajímat. To za předpokladu, že spolu partneři i nadále žijí v jiné nemovitosti a byt, ve kterém bydleli na začátku vztahu, je prázdný. V případě rozchodu se do něho může vrátit jeden z bývalých partnerů, zatímco druhý žije ve druhém bytě.

Jestliže si nepořizujete menší byt na dluh, hovoří pro nájem i nižší cena, než u větších bytů. Navíc efektivněji využijete všechny místnosti a žádná nebude jaksi navíc.

Nájem nebo hypotéka?

Nelogická úvaha podpořená logicky znějícím marketingovým nátlakem bank a stavebních spořitelen je, že je lepší vlastní bydlení na hypoteční úvěr. Toto řešení se uvádí i pro mladé rodiny, které čekají anebo již mají nějakého toho potomka.

Přechod z nájemníka na majitele je pro dvojice, ve které je partnerka v očekávání, dramatická. Přicházející mateřství má na svědomí pokles příjmů domácnosti. Už to nejsou dva plnohodnotné příjmy, nýbrž jeden a mateřský/rodičovský příspěvek. Pro lehce nadprůměrně vydělávající pár může jít o výpadek rozdílu deseti a více tisíc korun.

Životní náklady se navíc zvyšují, neboť potomek se neptá, jestli máte plnou ledničku, vy ji plnou zkrátka mít musíte. Čtěte také: Než přiletí čáp

O vlastním bydlení je proto uvažovat až po několika společně strávených letech, kdy máte starší potomky a zároveň jste na trhu práce usazeni. V případě ztráty zaměstnání dokážete výpadek příjmů rychle nahradit jiným, případně vyžít po určitou dobu z finančních rezerv.