Jak při spoření ušetřit na daních

Při spoření jsou daňové úspory spíše z říše snů. Poradíme vám několik tipů, jak se vyhnout daňové zátěži z vašich peněz.
 

Je zapotřebí vychytat správný okamžik, kdy se naskytne příležitost pro nějakou tu daňovou úsporu.

Snížit výdaje a zvýšit možný výnos tkví i v tom, jestli se vám podaří snížit dodatečné náklady. Mezi ně se kromě poplatků dostává i úspora na srážkové dani. Ta je v současné době nastavena na 15 procentech ze všech výnosů. Jestliže máte na spořicím účtu uloženo 100 tisíc korun a účet byl úročen dvěma procenty ročně, bude srážková daň činit 15 procent z výnosu dvou tisíc, což je 300 korun. I když se nejedná o žádnou závratnou částku, zkuste si ji vynásobit třeba deseti. Jestliže máte finanční majetek v řádu jednotek či desítek milionů korun, je otázka daňové optimalizace na místě.

Neplatíme daně ze spořicích výnosů

I kdybyste se na hlavu stavěli, nikdy se vám nepodaří nezaplatit z vkladů srážkovou daň. Tuto povinnost mají banky, družstevní záložny a stavební spořitelny. Ty ji za vás splní.

Jeden způsob přesto existuje. Touto možností jsou přijaté úroky podnikajících osob. Jedno zda-li jste fyzická či právnická osoba. Na firemní účty, i na účty osob samostatně výdělečně činných, se nevztahuje situace, jakou jsme popsali v odstavci výše. Banky, ani kampeličky za vás daň z výnosu neodvedou. To musíte udělat vy prostřednictvím vašeho daňového přiznání. Je tak na vás, jestli finančnímu úřadu nahlásíte tuto skutečnost. Doporučujeme nezahrávat si s výběrčími daní a raději veškeré výnosy zlegalizovat a zaplatit z nich srážkovou daň.

Na trhu existují dvě možnosti, jak zvýšit výnos právě o neuhrazenou srážkovou daň. Říká vám něco slovo „zuno“? A pokud ano, tak my ještě doplníme další dvě důležitá slovíčka, kterými jsou „Kalousek“ a „dluhopisy“.

Zuno bank aka daňový ráj?

Zuno bank je relativně mladá banka, která vznikla v létě 2011. Jde o koncept banky, která nabízí omezenou produktovou nabídku a současně láká potenciální klienty na dobře úročený depozitní produkt. V tomto případě pak na spořicí účet nazvaný jednoduše Spoření. Aby toho nebylo málo, tak se bankéři z finanční skupiny Raiffensen International (možná, že to byli lidé z tuzemské Raiffeisenbank), pod kterou Zuno bank spadá, domákli, že mohou vyzkoušet marketingovou kampaň založenou na výpočtech daně z příjmů. V kostce jde o to, že se daňový základ a daň samotná zaokrouhluje na celé koruny dolů. Je-li tedy daňový základ třeba 75 haléřů, zaokrouhlí se na nulu. Tudíž odpadá potřeba platit z výnosů daně. Čtěte také: Zuno bank: Účty, karty, platby, spoření a termínované vklady

Zuno bank to prezentuje tak, že jestliže připisuje na svém spořicím účtu úroky na denní bázi a denní výnos nepřesáhne sumu 6,99 koruny, bude zaokrouhlen na šest korun. Ze šesti korun coby daňového základu činí při patnáctiprocentní srážce daň 90 haléřů. Na této úrovni proběhne opět zaokrouhlení na celé koruny dolů a ve výsledku je daň nulová.

Výše uvedený „fígl“ má dva háčky. Jeden háček je ve výši vkladu, na který se vztahuje denní úrok. Taková částka musí být nejvýše 127 500 Kč. Na jednu stranu jde o relativně malou částku, avšak Zuno bank umožňuje založení až deseti spořicích účtů, takže vy tak můžete mít v této bance uloženo 1,275 milionu korun. Druhým háčkem je jeho jepičí život z hlediska legislativy. Kdyby se tímto „fíglem“ inspirovaly další banky, stát určitě zasáhne. Jedna banka asi státu za patřičné zákonné změny nestojí.

Proč nejde stát příkladem?

V časech historicky nejvyšších schodků ve státním rozpočtu by nemělo být takovéto velkorysé odpouštění daní nabíledni. I když státu chybí finance, neměl by se zbytečně připravovat o malé peníze. Už i veksláci v osmdesátých letech minulého století věděli, že halíře dělají talíře. Alespoň o tom napsal Pavel Frýbort ve své knize Vekslák. Čtěte také: Kalousek učí nepravostem: Nulové zdanění výnosů

Když dostatečně dlouho dáváte korunku ke korunce přijdete časem k hezké částce. Totéž platí u státního rozpočtu. Dobře to lze ilustrovat u spořicích státních dluhopisů. Ty jste si mohli koupit v loňském roce. Jeden dluhopis stál jednu korunu. Byť nejmenší možné množství, které si mohl investor pořídit, byl tisíc dluhopisů, fakticky to bylo tisíc korun. Z každého dluhopisu – koruny – můžete očekávat roční výnos tři procenta (tj. průměrný výnos u pětiletého spořicího dluhopisu). Při použití stejného pravidla jako u Zuno bank tak stát nezíská na srážkových daních ani korunu. Při emisi dluhopisů v hodnotě deseti miliard a předpokládaného tříprocentního výnosu tak stát ročně přijde o 45 milionů korun.

Z každé miliardy, která je ročně zhodnocena byť o jedno procento, tratí stát 1,5 milionu korun.

Při porovnání se státním rozpočtem nejde o nikterak závratné peníze. Jenže nastupuje nový trend, kdy společnosti za účelem financování své činnosti vydávají firemní dluhopisy s nominální hodnotou jedné koruny. Loni se tak státem inspirovala například státní železniční firma ČD Cargo, Wüstenrot hypoteční banka či UniCredit Bank. Pro investory se tak stává atraktivnější investovat někam, kde nemusejí platit daně z výnosů.

Firmy společně se státem nezaplatí na daních z výnosů vydaných dluhopisů řádově desítky milionů korun ročně. Čtěte také: Korunové dluhopisy: Stát přichází o miliony

 
Nejčtenější: Důchody 2019 a Důchody 2020 | Průměrný důchod | Salariát | Kolik důchodců má důchod 100 tisíc korun?

Kam dál? Projděte si obsah investia.cz

Přihlaste se k odběru novinek