Zrušením státních příspěvků na doplňkové penzijní spoření lidem pobírající starobní důchod ukazuje stát, jak mu nezáleží na investiční gramotnosti jeho obyvatel.
Bezpečné spoření. To je v kostce doplňkové penzijní spoření, pokud si investiční strategii nastavíte na konzervativní případně na vyváženou, též balancovanou. Lákadlo pro 750 tisíc starých lidí nepředstavovali ani tak akcie nebo dluhopisy, nýbrž štědrá státní podpora, kdy jim z ušetřené tisícikoruny stát „věnoval“ 230 korun. Od 1. července letošního roku jim zbytečně spořivý stát státní příspěvek vezme. Proč je to špatně a jak to měl stát lépe udělat?
Příště si stát dupne na smlouvy důchodců spořící si ve stavebním spoření. Protože co senior může ještě postavit? Hrobku.
Babiččina investiční gramotnost
Moderní senior nespoří na vkladní knížku ani spořicí účet. Využívá investiční nástroje. I když je v důchodu, investovat může. Věk není pro investování omezený jako například u hypotéky. Nejedna babička nebo dědeček využili pro znásobení užitku právě státem podporované doplňkové penzijní spoření, které jim pravidelně za uloženou tisícikorunu přinese měsíčně vyšší státní příspěvek než stavební spoření. Proč toho nevyužít, že?
Výhodou investování seniorů je to, že mohou paradoxně svým dětem a vnukům a vnučkám ukázat, že se investic není třeba obávat. Stačí si vybrat vhodný nástroj, projít investiční dotazník a znát význam investičních horizontů pro jednotlivé třídy aktiv.
Stát trestající investování
Nyní stát ukázal, že mu nezáleží na rozvoji investiční gramotnosti. Ústy ministra financí Zbyňka Stanjury drze komentuje, že lidé by si měli spořit na penzi, ale ne spořit na penzi, když už v penzi jsou. Ani úspora peněz na státních příspěvcích není pro stát nijak závratná. Zvláště za situace, je-li alkohol v podobě tichého vína stále nezdaněný.
Stát vysílá impuls, že raději přivře oči nad huntováním zdraví svých obyvatel nezdaněným vínem. Je mu milejší v budoucnu vynakládat prostředky na léčbu lidí konzumujících alkohol, víno nevyjímaje, než aby vše zdanil a tím nastřádal potřebné finance na budoucí léčbu a sníženou pracovní schopnost obyvatel.
Stejně tak aktuální pravicová vláda raději potrestá odpovědnou část obyvatel, kteří svými volnými penězi podporují ekonomiku. Pravda, v domácím prostředí zůstane menší část jejich investičních úložek. Přesto jde o důležitý signál. Signál správného návyku, jakým bezesporu investování je. A tento těžce a dlouhodobě budovaný návyk stát pošlapává a upozaďuje.
Hloupým sociálním inženýrstvím konají politici vše proto, aby znemožnili části obyvatel, kteří se podíleli na budování moderního Česka, na svém budoucím blahobytu, byť nastane řádově za jednotky let, kdy by jim doběhla pětiletá vázací doba pro výběr finančních prostředků z jejich doplňkových penzijních spoření.
Blahobyt znamená útraty, útraty roztáčejí soukolí ekonomiky, dávají práci lidem a státu daně. Multiplikační efekt, který si zřejmě na ministerstvu financí nespočítali.
Dobíhání starých smluv
Stát mohl nechat doběhnout stávající smlouvy starobních důchodů a zároveň dopředu komunikovat, že na smlouvy k penzijku založené nějaký čas před změnou zákona uplatní retroaktivitu a nebude je dotovat státními příspěvky. Tím by se stát vyhnul spekulativnímu a hromadnému uzavírání „výhodných“ penzijních smluv. Nechal by dožít ty řádně založené v posledních letech.