Jistota v dlouhodobém horizontu přináší ztrátu, investování výnosy, které dokáží uchovat reálnou hodnotu peněz a ještě je zhodnotit.
Spoření je často vnímáno jako jistota nominální hodnoty jistiny, investování jako pejorativní slovo. Na dvou příkladech si ukážeme, jak může důraz na „jistotu“ mít fatální následky pro dlouhodobé spoření.
Bonmot Harvardských fondů „Jistota desetinásobku“ přitáhlo k investování patřičnou pozornost. Ta však opadla poté, co se ukázalo, že jde o podvod. Od té doby mají retailoví investoři k investování jistou averzi.
Spoření a investování mají v osobních financích své neodmyslitelné místo. Zatímco první z této dvojice slouží pro akumulaci většího objemu volných peněz, druhý způsob je určen pro lepší zhodnocení a pokud možno i rozšíření objemu aktiv. Investicím nahrává především vyšší potenciální výnos, který je vykoupen nejistotou v podobě nulové předpovědi případného zhodnocení. Oproti spoření mají investice ještě tu výhodu, že dokáží ve střednědobých a dlouhodobých horizontech překonat inflaci. Tím investoři dokáží lépe uchovat hodnotu peněz napříč časem.
Zuzanino spoření a investice
Abychom ukázali co lze od spoření a investování očekávat v delším časovém horizontu 20 let, vytvořili jsme dva modelové příklady. V obou vystupuje čtyřicetiletá žena Zuzana, která má nadprůměrné příjmy ve výši 50 tisíc korun hrubého, což aktuálně představuje 36 520 korun čistého. Z této sumy chce 3 650 korun odložit na spoření a stejně velkou sumu hodlá investovat do akciových otevřených podílových fondů. Její motivace je jasná, chce si našetřit dostatečně velkou finanční rezervu na stáří.
Měsíčně jde o částku 7300 Kč, ročně pak odloží stranou 87 600 korun. Během dalších dvou dekád hodlá Zuzana ušetřit celkem 1,752 milionu korun. Suma je vyjádřená v současných cenách. Aby získala lepší plasticitu ve spoření a investování, bude každoročně částku zvyšovat o inflaci. Při zamýšlené průměrné dvouprocentní inflaci by odložená suma po dvou desítkách let činila 2,128 milionu korun.
Dvacetiletá nuda s nulovým výnosem
U spoření je důležitá výše úrokové sazby. Ta je dopředu známa, avšak během doby může doznat řadu změn. V našem příkladu je uvažovaný roční výnos nastavený jako tříprocentní. Jde opět o zprůměrování úrokových sazeb na dvacetiletém horizontu. Při srovnání uvažovaného výnosu a inflace je nasnadě, že každoroční průměrné zhodnocení o jeden procentní bod příliš velkou díru do vašich úspor neudělá. Větší efekt v tomto případě Zuzana dosáhne při pravidelné valorizaci odkládaných peněz.
Po dvou dekádách, kdy Zuzana odkládala částku 87 600 korun ročně, která byla každoročně zvyšována o dvě procenta výnos činil tři procenta, získá 2,192 milionu korun.
Výnosy plynoucí z investování
Naopak jiná situace panuje u investování. I výnos ve výši pěti procent ročně dokáže s dostatečně dlouhým investičním horizontem pořádně zatočit. Při stejném nastavení – tj. dvouprocentní inflace a 20letý horizont – dosáhne Zuzana daleko vyššího zhodnocení, než je tomu při spoření. Na konci investování si může Zuzana připsat 2,234 milionu korun.
Pro zajímavost dodejme, že kdyby investice rostla každoročně desetiprocentním tempem ročně, po uplynutí dvou dekád získá Zuzana sumu 2 341 295 korun
Pro lepší rozložení financí podle cílů, rizik a očekávaných výnosů by Zuzana měla své peníze rozložit ještě úplně jinak. Na samém začátku si může dovolit odkládat finance jen do investic a v průběhu času tento poměr začít „ředit“ se spořením. O převedení části investičního portfolia do konzervativních produktů ani nemluvě.