Česká spořitelna zdražila několik položek ve svém ceníku. Okamžitě se na ní snesla ostrá vlna kritiky. Jenže neprávem.
Proč neprávem? Žijeme v tržním hospodářství, ve kterém si mohou jednotlivé subjekty dělat vše, co je v mezích legálnosti. Česká spořitelna tak využila toto právo a upravila část poplatků směrem nahoru. Zdražení není komplexní ani plošné, jde jen o část poplatků, které mohou klienty zabolet, avšak nejde o frontální útok na jejich peníze. Klienti se mohou bránit. Mohou udělat v podstatě tři věci. Vyjednat si s bankou lepší cenu, zvyknout si, anebo odejít jinam.
Řevnivost mezi malými a velkými bankami je stejná, jako odvěký hon kočky nam myš. Ta nemá příliš mnoho možností jak predátora porazit, může ho však vysilovat. Musí si však počínat chytře a obezřetně, aby se vše v nestřeženém okamžiku nezměnilo jedním mávnutím kočičí pracky.
Velkým bankám jsou předhazovány ty malé, které jsou bezpoplatkové, přátelské, mají úžasnou reklamu a plno dalších měkkých dovedností. Jenže to je jen část, která je vidět na povrchu. Stačí se trochu zamyslet a položit si otázku. Co se stane, když padne malá banka? Takřka nic. Co se však stane, když padne velká banka? Ekonomikou to notně otřese. Tím reagujeme na mnohdy až nepřiměřenou kritiku velkých bank, které nedělají nic odlišného, co střední a malé banky.
„Mám klienta“ vs „Chci klienta“
Představte si situaci, že máte dostatek klientů, neboť jste dlouho na trhu neměli žádnou konkurenci. Jste monopolem, který si může zvolit a samozřejmě tak i činí, nastavení určité hladiny cenové politiky. Trh se však liberalizuje a vznikají na něm další hráči. Ti mohou konkurovat mnoha způsoby – třeba poskytnutím lepší kvality nebo snížením ceny. Případně obojím, avšak v bankovnictví jsou šance velmi vyrovnané a malá banka těžko nabídne vyšší kvalitu než ta velká. Existují však niky, malé prostory, kde se dá krátkodobě benefitovat. Než se jim velký hráč přizpůsobí, uteče mu část klientského kmene jinam.
Na trhu začnou houfně vznikat subjekty, které vám začnou konkurovat a přetahovat klienty. Nemají zájem o všechny vaše klienty, ale jen o některé. Někdo slyší na dobré úrokové sazby na spořících účtech, jiný chce naopak co nejnižší úroky za sjednanou půjčku. Společným jmenovatelem je vyhnout se placení poplatků, respektive proč je platit bance XY, když je jiná banka nemá ve svém ceníku? A přejít ke konkurenci je nyní tak snadné. Zvláště když fungují pravidla pro jednotný kodex mobility.
Proč zdražuje Česká spořitelna?
Motivy zdražení některých služeb v ceníku České spořitelny asi nezjistíme. Zřejmě zjistila, že se zvýšily náklady pro správu některých položek a chtěla na to reagovat navýšením cen. Ať už bylo příčinou zdražení cokoliv, bylo to pro Českou spořitelnu spíše negativní reklama, která jí plusové body stěží připíše. Část klientů, kteří zvažovali o odchodu z této banky, vezmou nedávné zdražení jako záminku pro odchod ke konkurenci. A konkurence toho náležitě využije ve svých kampaních.