Lidé drží na depozitních vkladech v tuzemských bankách a družstevních záložnách přes 1,6 bilionu korun.
Každý Čech, včetně novorozenců, tak má v bankách a záložnách uloženo 157 208 korun. Vydělíme-li tuto sumu průměrným hrubým platem za poslední loňské čtvrtletí, vyjde nám číslo šest. V praxi to znamená, že na přesně půl roku má vydělávající osoba, jedno zda jde o zaměstnance či OSVČ, s průměrným příjmem finanční rezervu.
Vývoj vkladů domácností (v miliardách korun)
Rok | Vklady domácností |
---|---|
2011 | 1 651 352,9 |
2010 | 1 579 615,9 |
2009 | 1 484 130,3 |
2008 | 1 373 830,1 |
2007 | 1 231 080,6 |
2006 | 1 113 202,6 |
2005 | 1 010 935,9 |
2004 | 951 042,8 |
2003 | 884 830,0 |
2002 | 837 795,9 |
2001 | 825 793,6 |
2000 | 743 575,5 |
1999 | 699 225,0 |
1998 | 693 543,6 |
1997 | 626 873,3 |
1996 | 521 173,9 |
1995 | 454 949,0 |
1994 | 375 928,4 |
1993 | 314 048,1 |
Zdroj: Česká národní banka; Zpracování: investia.cz
Jak jsme počítali?
Informace o vkladech jsme získali ze statistik České národní banky. Ta nabízí časové řady od ledna 1993 až po současnost. Brali jsme jen takové údaje, které se vztahují na domácnosti. Z těchto dat jsme vytvořili roční přehled, kdy ke každému závěru roku připadá jeden údaj.
Pro zjištění, kolika penězi disponuje průměrný občan České republiky jsme využili data Českého statistického úřadu týkající se počtu obyvatel k 31. prosinci 2012. k tomuto dni žilo v tuzemsku 10 504 203 lidí. Průměrná hrubá mzda se pak vztahuje k poslednímu loňskému čtvrtletí kdy dosáhla sumy 26 067 Kč.
Je 150 tisíc hodně či málo?
Je suma 157 tisíc korun hodně nebo málo? Na tato filozoficko-finanční otázka je složité nalézt přijatelnou odpověď. U průměrně vydělávajícího člověka s hypotékou, manželkou a potomstvem je to suma rovnající se zhruba jeho půlročnímu příjmu. Jde tak o kvalitní finanční rezervu na špatné časy.
Pro někoho představuje částka 157 000 Kč doživotí úspory. Část populace by si o takto velké hotovosti mohlo nechat zdát.
Kam s finanční rezervou
Pro uložení finanční rezervy je vhodné použít spořicí účet, případně termínovaný vklad. Rozhodující je přitom kromě úrokové sazby i délka výpovědní lhůty. Ta by v případě spořících kont neměla být žádná. Některé banky a družstevní záložny nabízejí spořící účty s předem danou fixací, po kterou nelze bez sankcí disponovat penězi. Podobné je to i s úrokem stanoveným v závislosti na vloženém objemu finančních prostředků.