Komunální a senátní volby ve znamení kmotrů a nemakačenků

Za týden se otevřou volební místnosti a s nimi možnost volit do obecních zastupitelstvech. Kromě toho budete mít možnost obměnit třetinu senátu těmi, kteří pracují dva dny v měsíci.

Sladký život senátora bych také chtěla mít. Chodit do práce jen dva dny v měsíci a pobírat přitom necelých 60 tisíc korun. Při mém způsobu života bych se „ukávičkovala“ k smrti, neboť tolik kávy, kolik si lze za zhruba 43 tisíc korun čistého koupit, bych asi za měsíc nezvládla vypít. K tomu si ještě lze připočítat několik desítek senátorských náhrad a třeba i nějaký příjem z podnikání nebo dalšího zaměstnání, které bych vykonávala na plný úvazek. Čtěte více: Co se státním zaměstnancům nelíbí na snižování odměn?

Jsem radní a posílám si malou domů

Avšak zpět ke komunálním volbám. Voliči mají v rukou nástroj, jak proměnit složení radnic a magistrátů. Stačí vykroužkovat nové tváře před těmi, kteří vám v obci škodí. Jedná se zejména o ty, kteří přihrávají svým známým veřejné zakázky a mají z toho provizi. Kdybych byla radní, také bych přidělovala svým známým veřejné zakázky, manipulovala výběrovým řízením a zřejmě i založila nějakou tu akciovou společnost s anonymními akciemi na doručitele.

Kolik bych si mohla z každé zakázky vzít procent? Pět nebo raději deset? Z půl miliardy, která se běžně proinvestuje za jedno volební období ve větším okresním městě bych měla mezi 25 až 50 miliony korun. A to je už silná motivace, proč se stát komunálním politikem, respektive političkou. Čtěte více: Jak si udržet peníze? Neženit se, nemít děti a skrblit!

A kdybych byla zvolena jak senátorkou, tak radní, budu mít na všechny čachry i šestiletou imunitu. Tedy pokud mě ostatní kolegové senátoři nevydají soudním orgánům. Avšak toho bych se příliš nebála. Žena musí bojovat všemi prostředky, které má k dispozici…

Přihlaste se k odběru novinek