Kreditní karty používá v Česku stále více lidí. Banky je promují jako případné finanční rezervy. Toto sdělení balancuje na hraně.
Některé banky promují úvěry na kreditních kartách jako snadnou možnost dostat se k penězům coby pohotovostní finanční rezervě. S tímto tvrzením nemáme problém, jen se obáváme toho, že se jím může zaštítit každý, kdo nedokáže uspořit pár korun. Namísto toho zvolí pohodlné řešení v podobě půjčky. Pro tyto účely nemusí jít jen o úvěry z kreditní karty, kontokorentu nebo spotřebitelský úvěr.
Dvojsečné kreditní karty
Kreditní karty jsou zajímavým bankovním produktem, který je však dvousečný. Riziko tkví v bezúročném období, které se k nim váže. To bývá u jednotlivých „kreditek“ v rozmezí od 40 do 76 dnů. Právě v tomto spočívá největší úskalí. Chování uživatelů kreditních karet se dá rozdělit do tří scénářů. První možností je, že majitel karty půjčené peníze vrátí ještě během bezúročného období. Druhý scénář je odvozen od toho, že dlužník bezúročné období „přešvihne“ a poté dluh splácí či ho uhradí jednorázově. Třetí scénář vychází z toho druhého jen s tím rozdílem, že dlužník nemá peníze na splátky a dostává se tak do bludného dluhového kolotoče. Banky podmiňují splácení úvěrů na kreditních kartách rozsahem od pěti do deseti procent, přičemž mají nastavenou i minimální měsíční splátku. Ta je nejčastěji 500 korun.
Úrokové sazby na kreditních kartách jsou buďto měsíční (označení podle latinského per mensem, p. m. anebo klasické roční – per annum, p. a.). V případě, že jde o měsíční úrokové sazby, bývá úrok vesměs okolo dvou procent. V ročním vyjádření se úroková sazba pohybuje kolem 20 procent. To je o dost více, než třeba u spotřebitelských úvěrů, jejichž sazby se začínají pohybovat již pod deseti procenty.
Kreditka jako rezerva
Vraťme se však zpět k hlavnímu tématu tohoto příspěvku. Kreditní kartu je možné použít jako finanční rezervu. Pokud vám nebude vadit, že za tuto pojistku budete platit poplatky za vedení. Ty mohou dosáhnout i jednoho tisíce korun ročně.
Můžeme si dokonce propočítat modelový příklad, abyste se dostali lépe do problematiky. Uvažujme, že máte ve finanční rezervě 50 tisíc korun. Tyto peníze můžete uložit na spořicí účet, například ten od Sberbank CZ, která nyní nabízí roční úrokovou sazbu 1,73 procenta. Pokud byste celý rok peníze nečerpali, vyděláte na úrocích před zdaněním 865 korun, po zdanění bude váš čistý výnos činit 735 korun.
Nyní se přesuneme ke kreditní kartě. Poplatek za její roční vedení bude stokoruna měsíčně, což je 1200 Kč ročně. Tyto peníze musíte vynaložit, abyste měli zaručenou finanční rezervu ve výši 50 tisíc korun.
Inflace jako faktor pro rozhodování
Jestliže vezmeme v úvahu inflaci, která by v letošním roce mohla být 2,5 procenta, ukousne si z peněz 50 tisíc korun 1250 korun. Jestliže budete mít peníze na spořicím účtu, odečtěte tuto ztrátu od čistého úrokového výnosu. Ztráta se o něco sníží a bude činit 515 korun. V opačném případě, tj. když nemáte na spořicím účtu oněch 50 tisíc korun a budete je „držet“ v pohotovostní rezervě na kreditní kartě, zaplatíte uvedených 1200 korun. Ztrátu nezaznamenáte, neboť fyzicky peníze nevlastníte. Zato musíte uhradit poplatek za vedení kreditní karty. Ten navíc v některých případech platit nemusíte.
Když vše sečteme a podtrhneme, má kreditní karta svůj význam. Avšak z konzervativního hlediska, které velí zbytečně se nezadlužovat, je to stále pomyslný džin, který může po uvolnění z láhve nadělat plno škody.