Šichtařová: Řecký dluh ve finále zaplatí důchodci

Řecký dluh přitahuje pozornost široké veřejnosti. Ani my nejsme výjimkou. Zajímalo nás, co se stane ve chvíli, kdy Řecku bude „odpuštěna“ část jeho státního dluhu. Zeptali jsme se na to Markéty Šichtařové, ředitelky společnosti Next Finance.

Jak si může privátní investor vysvětlovat odpuštění poloviny dluhů Řecku? Má i po této epizodě význam investovat do státních dluhopisů?

Ale ano, má, ovšem jak pro koho a jak do kterých. Do řeckých jistě ne. Do italských také ne. Do španělských taktéž ne. Do českých možná ano, ale jen pro někoho, kdo nemá víc peněz třeba na výnosnější investici, anebo z nějakého důvodu se o jiné sofistikovanější investice nechce starat. Případně o na jinou výnosnější investici nemá potřebný kapitál. A vyplatí se investovat jen do dluhopisů se středně dlouhou dobou splatnosti.

Co by znamenal bankrot Řecka pro země eurozóny, potažmo pro státy Evropské unie?

Řecko již zbankrotovalo. Podle definice defaultu znamená default bankrot země. To se rovná neschopnosti splácet včas, tedy v termínu, část dluhu nebo celý dluh jednoho státu. Řecko není schopno splatit 29 procent svého dluhu, proto mu musel být odpuštěn. Evropa se to sice snaží zamluvit a výraz bankrot nepoužívá, ale správné pojmenování zní, že Řecko zbankrotovalo. A jak vidno - pro zbytek eurozóny to zatím neznamená „nic“. Časem se bude dluhová nákaza šířit. Nejprve na Itálii, poté na Španělsko, poté na Francii. A poté dost možná už bude eurozóna neudržitelná.

Přečtěte si, kdo je Markéta Šichtařová.

Je levnější odepsat polovinu řeckých dluhů anebo nechat Řecko zbankrotovat?

Je to totéž. Odepsání dluhu je přesnou definicí bankrotu. Země zbankrotuje tehdy, pokud je jí odpuštěn dluh. Evropským politikům se povedl husarský kousek. Přesvědčili veřejnost, že Řecko nezbankrotovalo, ačkoliv zbankrotovalo podle mezinárodního úzu už dávno.

Řekněme to jinak. Odpis 50 procent nebo 29 procent řeckého dluhu – podle toho, ze které strany se na to díváme - je příliš málo. Podle dat agentury Moody’s prošlo od roku 1983 defaultem 14 zemí. Zajímavé je, že v případě těchto 14 zemí přišli v průměru podle studie Moody’s investoři o 47 procent investice.

Posledním státem byla Jamajka, která byla jen slabým odvarem, protože investoři přišli pouze o deset procent. Mnohem horší to bylo v roce 2005 v Dominikánské republice, kde investoři přišli o 95 procent investic. Odpis zhruba poloviny dluhu je pomyslný „průměr“ při bankrotu země. Řecko ale není „průměrný bankrotující stát“. Jeho situace je mnohem horší. Avšak odepsáno bude podprůměrně málo. To jeho situaci nemůže vyřešit.

Zadruhé řecký dluh by se měl do roku 2020 zredukovat na zhruba 120 procent řeckého hrubého domácího produktu (HDP).

I kdyby se to povedlo, je to řešení?

Existují země s dluhem pod 100 procent HDP. Přesto musely požádat o mezinárodní pomoc. Dluh ve výši 120 procent HDP a ještě až v roce 2020 je příliš.

Jinými slovy. Dluhová krize Evropy stále trvá a roste. Skutečný bankrot se odkládá nejspíš do roku 2012, kdy bude kvůli celoevropsky opět navýšenému dluhu ještě dražší. Takže levnější řešení by bylo Řecko nezachraňovat částečným odpisem dluhu, ale nechat jej zbankrotovat úplně a natvrdo.

Kdo ve finále zaplatí ono odpuštění řeckých dluhů?

Banka a důchodci. Na banky vznikne hned dvojí tlak. Jednak do 30. června 2012 budou muset evropské banky navýšit svůj (rizikově vážený) kapitál na 9 procent. A současně s tím se jejich kapitálová přiměřenost zhorší díky odpisu 50 procent jimi vlastněného řeckého dluhu. A protože to banky nebudou zvládat – zejména ty řecké a španělské – budou jim muset pomoci státy. Anebo třeba Evropský fond finanční stability (EFSF).

Další informace o tom, jak řecký dluh postihne investory a banky, naleznete ve článku: Dlužníci nebojte se, vy splácet nebudete

Co to znamená v praxi?

Řecko má problémy, jeho dluh převezmou banky. Banky se tím dostanou do problémů, a tak jim pomohou státy (nebo fond EFSF, ale to vyjde nastejno). Neboli dosud zdravé státy zvýší svůj dluh. Takže dalším zemím se sníží rating. Dalším zemím se prodraží financování. Další země se přiblíží bankrotu.

Dohoda o odpisu dluhu vlastněného bankami a současné rekapitalizaci bank vlastně znamená, že nikdo nezbankrotuje. Skoro tak velká část řeckého dluhu, jako bude odepsána, bude v konečném důsledku zase převzata jinými evropskými státy. Dluh bude existovat dál. Odpis řeckého dluhu tak není v pravém slova smyslu odpisem. Je jen převzetím dluhu jiným dlužníkem. To znamená, že předlužení Evropy dál trvá. Pak tu jsou ještě důchodové fondy.

Ty nakoupí dluhopisy vydané fondem EFSF?

Ano a tyto dluhopisy se brzy stanou bezcenné. Tato bezcenná aktiva se postupně vmíchají do bilancí nejrůznějších finančních institucí. Především pak penzijních fondů, u kterých vzhledem k povaze jejich podnikání zůstanou nejdéle bez povšimnutí. Důsledkem pak bude snížení výnosnosti těchto fondů a tedy nižší důchody důchodců.

Přihlaste se k odběru novinek