Stát je štědrý Ježíšek

Stát je štědrý Ježíšek. Vybraným lidem každoročně nadělí státní příspěvky a podpory. Místo, aby peníze rozdal potřebným, dává je těm, kteří je až tak moc nepotřebují.

Tak schválně, kolik smluv doplňkového penzijního spoření a penzijního připojištění je v Česku sjednáno? Neplatí, že co dospělá osoba (a od roku 2012 i děti), má jedno penzijko. Smluv k penzijním produktům má aktuálně sjednáno 4 424 017 osob. Těmto lidem plyne každoročně 7,390 miliardy korun na státním příspěvku.

Informace o počtech účastníků a výše státních příspěvku plyne z webu MFČR. Stavební spoření se vztahuje k období 30. září 2021, penzijní produkty k 31. prosinci 2020.

Podobná otázka se nabízí i pro stavební spoření. U něho od samého začátku platí pravidlo, že pro jedno rodné číslo je určená pouze jedna státní podpora. Bez ohledu na počet uzavřených smluv ze stavebního spoření. Počet smluv ve spořící části je 3 228 245, jen letos na ně stát zatím poslal příspěvek 4,221 miliardy korun.

Špatně adresovaná pomoc

Co mají uvedené finanční podpory shodné? Stát odměňuje finančně odpovědné osoby, respektive ty, kteří jsou bohatší a uvědomělejší. Pro získání maximálních podpor z uvedených finančních produktů je zapotřebí odložit ročně 32 tisíc korun. Tolik činí mediánová hrubá mzda. S jak velkými příjmy lze vyčlenit z příjmů tři desítky tisíc korun? Určitě to nejsou všichni pracující.

Stát každoročně rozdá na příspěvcích 11,61 miliardy korun. Jen podpora na jízdné pro studenty a seniory zatíží stát v příštím roce dalšími sedmi miliardami. Na sociální dávky se ročně vydá zhruba 80 miliard korun. Když se k nim započítá zrušení podpor finančních produktů a jízdného pro studenty a seniory, obratem se vyrobí dalších 18 miliard, které může plynout pro osoby pobírající sociální dávky.

Sto miliard korun si středně bohaté Česko může dovolit. Kupuje tím klidnější spaní pro potřebné a tolik žádoucí sociální smír ve společnosti. Posiluje sociální síto. Jenže skutečnost je zcela odlišná. Příjemci státní sociální pomoci se musí vypořádat s nejednou nelichotivou nálepkou. Stát na tomto poli často selhává a náprava pokřiveného systému je v nedohlednu. Pro chudého člověka, například samoživitelku s dětmi nebo dlouhodobě nezaměstnanou osobu, je měsíčně tisícikoruna navíc jako dar z nebes.

Kdo zaplatí úroky?

Stát. A občané. Stejně jako doplňkové penzijní spoření, stavební spoření, životní pojištění a nyní i dluhopisy, zaplatí státu zprostředkovaně každý jeho občas platící daně. Jednoznačným vítězným příjemcem výnosů je osoba, která využívá státem podporovaných instrumentů. V praxi jde o zhruba čtyř miliony osob. V redakci finančního serveru investia.cz si myslíme, že značná část dospělé populace má sjednané oba produkty se státní podporou. Zbytek má zkrátka smůlu. Nad nemorálností si hlavu nelamte. Z daní platící většiny se o peníze poměje bohatší menšina.

Přihlaste se k odběru novinek