Drtivá většina Čechů spoléhá, že jim v důchodovém věku pomůže stát. Mají tím na mysli vyplácení starobních důchodů. Jenže důchodový systém tak jak ho známe dnes, je obří letadlo anebo chcete-li pyramida, která je závislá na nově příchozích členech.
Úvaha, že se o nás stát ve stáří postará je mylná. Stejně tak i to, že placením sociálního pojištění si „předplácíme“ důchod. Ve skutečnosti tak peníze ze sociálního pojištění jsou přerozdělovány současným penzistům. Ti jednak dostávají peníze podle toho, jak v životě pracovali (a tudíž platili pojištění), tak i podle toho, kolik je a bude v systému peněz.
Pro zjednodušení si můžeme představit dvacetiletého absolventa střední školy na začátku profesní kariéry, který půjde do důchodu v 65 letech. Současně musí splnit podmínku 35leté doby, ve které bude sociálně pojištěn. Prostým odečtením věku potřebného pro ochod do důchodu a minimální podmínky na pojistné získáme desetileté období, které je jaksi navíc. I když dvacetiletý absolvent splní onu podmínku a bude v dalších 35 letech sociálně pojištěn, bude mu pro přiznání starobního důchodu chybět jedno desetiletí. Jestliže se mu nepřihodí něco nehezkého (nehoda, smrt, dlouhodobá nezaměstnanost) bude do systému přispívat celkem 45 let. Ani splněním těchto podmínek nemusí získat přiměřený důchod. Je dokonce pravděpodobné, že poměr starobního důchodu vůči čisté průměrné mzdě bude o dost nižší, než je tomu nyní. Čtěte více: Odchod do důchodu je závislý na několika faktorech
Výše penze plynoucí z průběžného důchodového systému se dá předvídat na desítky let dopředu. Současní třicátníci a mladší mají vyhlídku na nižší důchod, než jejich rodiče. Čtěte více: Jak vysoký je průměrný důchod českého důchodce?
Nižší penze, nižší počet cestujících
Nižší penze budou v budoucnu závislé na nižším počtu účastníků, chcete-li cestujících, v průběžném důchodovém systému. Ten je založen právě na počtu pracujících, kteří platí své sociální pojištění, jenž je následně přerozdělováno. Čím vyšší je počet plátců sociálního pojištění, tj. zaměstnanců a osob samostatně výdělečně činných více, než důchodců, tím systém funguje lépe. Jakmile se začne snižovat počet plátců pojistného, zatímco lidí pobírající starobní důchod je stejně, anebo jich začne přibývat, hrozí problémy v celém systému. Čtěte více: Nízké státní penze v budoucnosti jako tvrdý fakt
Letadlo, pyramida či Ponziho schéma, je založena na široké základně a úzkém vrcholu. Již dnes by ona pyramida vypadala jako čtyřúhelník, přičemž základna je o málo širší, než vrchol. Za 30 let se vzhled tohoto pomyslného geometrického útvaru převrátí. Nižší základna bude patřit pracujícím, širší vrchol pak důchodcům.
Stav převracení právě probíhá. Začíná se vyrovnávat počet pojištěných, ale i počet příjemců důchodu. Stát může tento úbytek řešit například tak, že zvýší sociální pojištění. To je však v České republice jedno z nejvyšších v Evropské unii. Další možností je dorovnat schodek v průběžném důchodovém systému penězi ze státního rozpočtu. V praxi tak například Nizozemsko převádí finanční náplast ve výši zhruba jednoho procenta hrubého domácího produktu do důchodového systému. Jedním z možných řešení je systém zreformovat a donutit jeho účastníky, aby si spořili na stáří sami. Čtěte více: Jak si spořit na důchod? Dlouhodobě a po malých částkách
Když letadlu dochází benzín
Vyvedením části peněz z důchodového systému do privátní sféry se tak stát snaží do budoucna snížit svůj závazek pro vyplácení důchodů současnému ekonomicky aktivními obyvatelstvu. Jasně je tak pracujícím sděleno, že nemají ve stáří spoléhat na státní důchody. Výše příjmu budoucích penzistů bude záviset také na tom, kolik peněz si během svého pracovního života našetřili. Stát bude garantovat jen minimální rentu, která však na důstojný život stačit nebude. Čtěte více: Jak na starobní důchody v roce 2011